Navíc čím dál častěji vycházejí najevo případy dětí, kterým v rodině nic nechybělo. Na ombudsmana se každý měsíc obrací několik postižených rodin a jeho kancelář často zjistí, že sociální úřednice udělaly chybu.
Nový zákon o ochraně dítěte dal sociálním pracovnicím daleko větší pravomoci. Měl umožnit účinnější podporu rodin, mnoho úřednic si z něj však vzalo jen větší možnost kontroly a represe. "Sociálním pracovnicím někdy splývají rodiny, které se starat nechtějí, s těmi, které se starat nedokážou," říká zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová. Druhé skupině by úřednice podle ní měly pomáhat, ne ji trestat.
Mnohé děti jsou v ústavech zbytečně
Neradostný stav má více příčin. Zákon o rodině sice říká, že ústav je až poslední možnost, které musí předcházet práce s rodinou. Skutečnost je však jiná.
"Sociální pracovníci jsou hodně zatíženi administrativní činností, na sociální práci jim zbývá jen málo času," říká Jana Šťastná z oddělení péče o rodinu ministerstva práce a sociálních věcí.
Zástupkyni ombudsmana Anně Šabatové prochází rukama řada příběhů rodin, kterým stát odebral dítě. Na rozdíl od úředníků ministerstva sociálních věcí si myslí, že státní úřednice sociální služby ani poskytovat nemají. Jen stěží lze totiž spojit důvěru, které je zapotřebí k pomoci, s kontrolou a represí. Sociální odbor by podle ní měl rodinám s problémy služby jen doporučovat.
A především k nejzazšímu řešení, návrhu na ústavní výchovu, přistupovat jen výjimečně. Před dvěma lety začal platit poměrně moderní zákon o sociálně právní ochraně dětí. "Kdyby se s ním pracovalo citlivě, může být skvělý," říká Věra Bechyňová z občanského sdružení Střep, které pomáhá rodinám s dětmi. "Jeho tvůrci byli vedeni myšlenkou - pojďme umožnit podporu rodin, ale také potřebujeme jejich kontrolu."
Praxe je jiná. "Tenhle zákon dává sociálním pracovnicím obrovské kompetence hledat pro rodinu pomoc, stejně jako jí ukradnout dítě do ústavu. Bohužel si z něj vzaly spíš tu kontrolu a represi," říká Věra Bechyňová.
Právě její sdružení dokazuje, že trpělivá práce se vyplácí. Ze sto dvaceti rodin v tíživé situaci, kterým Střep v posledních dvou letech pomáhal, skončily děti v ústavu jen ve 3 procentech případů. Desetina rodin ztratila o pomoc zájem a ve zbylých téměř 87 procentech případů se podařilo situaci rodiny zlepšit.
Problém je i v tom, že norma obsahuje pojmy, do kterých se vejde ledacos.
Například bleskově odebrat dítě z rodiny umožňuje tzv. předběžné opatření. Na rozdíl od běžného návrhu na ústavní výchovu je vše hotovo během několika hodin. Tuto možnost zákon dává jen pro případ, že se v rodině děje skutečné drama. Rodiče se o rozhodnutí soudu nedozvědí předem, ale až při odvozu dítěte.
Tomu asistuje skupina policistů. Zákonodárce při tom myslel na možnost, že bude třeba zajistit důkazy pro trestní vyšetřování. Tento institut je však nadužíván, jen loni vydaly soudy téměř 2000 předběžných opatření.
Možnost zneužití dává formulace, že něco takového je možné, když je ohrožen život, zdraví nebo "příznivý vývoj" dítěte. "Nevím přesně, jak bych vám tento pojem vysvětlila. Záleží to na posouzení sociálního pracovníka," přiznává Jana Šťastná.
