„Obrátil jsem se a napadlo mne, že někoho zastřelili, protože na podlaze ležel muž s rukama napřaženýma do ježíšovské pózy. Ležel na ruksaku s tváří vzhůru,“ řekl listu Daily Mail Abiša, který jel v době útoků na pohovor o příštím zaměstnání.
Muž měl podle jeho slov zavřené oči a z ruksaku pod ním vycházel dým. „Nějaká děvčata začala křičet, někdo zatáhl za poplašný kabel a všichni od něj začali utíkat do přední části vlaku. Já jsem zůstal, kde jsem byl, protože jsem si nebyl jistý, co se mu stalo, a myslel jsem si, že mohl být postřelen. Šel jsem k němu a zeptal jsem se ho: Tak co, kámo, jsi v pořádku? Ale on mne ignoroval a nechával oči zavřené,“ popsal Abiša neobvyklé setkání nedaleko stanice Shepherd’s Bush.
Před ním ležel asi dvacetiletý mladík „smíšené rasy“, který byl „čistě oholený a vkusně oblečený“. Měl na sobě džíny, modré tričko a baseballovou čapku. Pod ním ležel roztržený ruksak a v něm „něco jako pomačkaná plechovka“.
„V té chvíli na mne lidé ve vedlejším voze začali křičet, abych šel od něj a přešel do druhého vozu. Obrátil jsem se a viděl jsem, že muž se zvedl. Vypadal dezorientovaně a zmateně. Odešel do zadní části vozu a baseballovou čapku i batoh nechal ležet na zemi. Uviděl jsem nějaké měděné dráty, které mu čouhaly zpod trička. Až v té chvíli jsem pochopil, že je to sebevražedný útočník. Pak si otevřel nouzový východ, vyskočil na koleje a začal podél nich klidně kráčet na západ. Myslel jsem, že bych měl jít za ním, ale neudělal jsem to,“ popsal Abiša snad nejdramatičtější chvíle svého života.
Zmatený byl i muž, kterého podle listu Daily Express zahlédl Gary Carter u zastávky Warren Street: „Viděl jsem nějakého Asiata, jak sahá po svém batohu, když to bouchlo. Zdálo se, že je šokovaný. Téměř ihned odhodil batoh a dal se na útěk. Tři lidé okolo něj se ho pokoušeli zadržet, ale neuspěli,“ uvedl.
Sosiane Mohellebi, který byl v témže vlaku, si z těchto chvil pamatuje jen ochromující pocit strachu. „Seděl jsem ve voze a četl jsem si, když jsem ucítil, že hoří něco jako pneumatiky nebo kabely a že je to stále intenzivnější. Lidé najednou začali panikařit a křičet, lezli si po zádech, aby se z toho dostali. Já se nemohl ani pohnout. Nevěděl jsem, co mám dělat, zda utíkat, nebo ne. Lidé utíkali a nechávali za sebou boty i své věci, když cítili, že něco hoří,“ řekl podle listu The Times.
Útěk se zdařil i třetímu atentátníkovi, který uprchl z vozu metra ve stanici Oval. „Byla tam žena s dítětem a vedle ní stál muž s batohem. Došlo k malému výbuchu. Jakmile se dveře otevřely, dal se ten muž na útěk a lidé se jej pokoušeli zadržet. Zápasili s ním tři muži, ale on se jim vymknul a ti muži jej už nedokázali chytit,“ popsala v televizi Sky News tyto okamžiky neznámá žena.
Mark Maybanks neviděl žádného atentátníka. Ale když ve svém dvoupatrovém autobuse číslo 26 zaslechl explozi, okamžitě dupl na brzdy a zastavil. „Šel jsem po schodech nahoru, kde byl zvláštní zápach - nikdy předtím jsem nic takového neucítil. Ve vzduchu byl kouř,“ svěřil se Maybanks listu The Sun.
Byla to asi nejhorší chvíle jeho života. „Nikdy jsem nebyl tak vystrašený, jako když jsem šel tam nahoru. Po tom, co se stalo počátkem měsíce, jsem nevěděl, co nahoře najdu. Neviděl jsem nikoho podezřelého - ale to nikdy nevíte,“ vyprávěl řidič linky 26.
