"I když jsem se zpočátku obával větších ztrát, zahynula jen dvě prasata. Ostatní jsou pomlácená, ale žijí," řekl Pintíř, který si hospodářskou usedlost pronajal od zemědělské společnosti Komorno.
To mu pomohlo z nejhoršího. "Prasata jsme převezli do prasečáku, který od loňského roku nevyužíváme. Naši lidé tam museli natáhnout přívod vody a zprovoznit elektroinstalaci, aby tam mohla být prasata vůbec ustájená," řekl ředitel společnosti Komorno Václav Mašát.
"Za to jsem jim vděčný. Teď je hlavním starost, aby prasata dostala vodu. Naposledy pila před dvěma dny," říká Pintíř. Přiznává, že střecha bývalého teletníku, kde měl ustájeno přes dvě stě vepřů, nebyla v dobrém stavu.
"Na jaře jsem s ní chtěl něco udělat. Jenže napadlo tolik sněhu, venku mrzlo, uvnitř bylo zase teplo od ustájených zvířat. To byla příčina, proč se narušila statika do té míry, že objekt spadl," říká farmář, který začal s chovem pštrosů. Když zjistil, že ho ptáci od protinožců neuživí, začal chovat další zvířata. Na farmě přibyli psi, nutrie, ovce a nakonec prasata.
Pintíř připouští, že tragédie ho postrčila na okraj krachu. Zemědělská společnost neměla s objektem žádné plány, chce ho už několik let prodat, takže odtud pomoc farmáři nepřijde.
"Pokud chci dál existovat, musím si postavit novu stáj pro prasata, ale na to peníze sám dohromady nedám," posteskl si zemědělec.
Farmáře vyprošťování uvězněných zvířat natolik zaměstnávala, že neměl čas pokusit se najít východisko z tíživé situace.
"Přesto se mi ozval pracovník regionálního odboru ministerstva zemědělství s tím, že se přijede podívat na to, co mne postihlo a pokusí se mi pomoci," říká Pintíř, který se vydal na dráhu soukromého zemědělce v roce 1992.
"Podnikat v zemědělství je těžká řehole. Šel jsem do toho sám, jako fyzická osoba. Chtěl jsem to dotáhnout na středního podnikatele, rozšířit se, mít pár zaměstnancům. Nejprve jsem uvěřil prohlášením, že stát bude podporovat drobné a střední podnikatele. Jenže zůstalo jen u slibů. A ani ty už dnes neslyšíte. A když jsem se vyhrabal z nejhoršího a snad se mi mohlo dařit, přijde tahle rána. Ale vlastně to mohlo dopadnout hůř. Naštěstí takřka všechna zvířata tu pohromu přežila, " uvažuje.
Tvrdí, že kdyby zaklepal na dveře jakékoliv banky, úvěr na postavení nového příbytku pro prasata nedostane.
"Pomohlo by mi, kdyby někdo poskytl garanci na úvěr," dodává Jan Pintíř, který chce tuto prosbu přednést pracovníkovi z regionálního odboru ministerstva zemědělství, kteří přislíbil, že se s farmářovou situací osobně seznámí na hospodářské usedlosti v Jarově.
To mu pomohlo z nejhoršího. "Prasata jsme převezli do prasečáku, který od loňského roku nevyužíváme. Naši lidé tam museli natáhnout přívod vody a zprovoznit elektroinstalaci, aby tam mohla být prasata vůbec ustájená," řekl ředitel společnosti Komorno Václav Mašát.
"Za to jsem jim vděčný. Teď je hlavním starost, aby prasata dostala vodu. Naposledy pila před dvěma dny," říká Pintíř. Přiznává, že střecha bývalého teletníku, kde měl ustájeno přes dvě stě vepřů, nebyla v dobrém stavu.
"Na jaře jsem s ní chtěl něco udělat. Jenže napadlo tolik sněhu, venku mrzlo, uvnitř bylo zase teplo od ustájených zvířat. To byla příčina, proč se narušila statika do té míry, že objekt spadl," říká farmář, který začal s chovem pštrosů. Když zjistil, že ho ptáci od protinožců neuživí, začal chovat další zvířata. Na farmě přibyli psi, nutrie, ovce a nakonec prasata.
Pintíř připouští, že tragédie ho postrčila na okraj krachu. Zemědělská společnost neměla s objektem žádné plány, chce ho už několik let prodat, takže odtud pomoc farmáři nepřijde.
"Pokud chci dál existovat, musím si postavit novu stáj pro prasata, ale na to peníze sám dohromady nedám," posteskl si zemědělec.
Farmáře vyprošťování uvězněných zvířat natolik zaměstnávala, že neměl čas pokusit se najít východisko z tíživé situace.
"Přesto se mi ozval pracovník regionálního odboru ministerstva zemědělství s tím, že se přijede podívat na to, co mne postihlo a pokusí se mi pomoci," říká Pintíř, který se vydal na dráhu soukromého zemědělce v roce 1992.
"Podnikat v zemědělství je těžká řehole. Šel jsem do toho sám, jako fyzická osoba. Chtěl jsem to dotáhnout na středního podnikatele, rozšířit se, mít pár zaměstnancům. Nejprve jsem uvěřil prohlášením, že stát bude podporovat drobné a střední podnikatele. Jenže zůstalo jen u slibů. A ani ty už dnes neslyšíte. A když jsem se vyhrabal z nejhoršího a snad se mi mohlo dařit, přijde tahle rána. Ale vlastně to mohlo dopadnout hůř. Naštěstí takřka všechna zvířata tu pohromu přežila, " uvažuje.
Tvrdí, že kdyby zaklepal na dveře jakékoliv banky, úvěr na postavení nového příbytku pro prasata nedostane.
"Pomohlo by mi, kdyby někdo poskytl garanci na úvěr," dodává Jan Pintíř, který chce tuto prosbu přednést pracovníkovi z regionálního odboru ministerstva zemědělství, kteří přislíbil, že se s farmářovou situací osobně seznámí na hospodářské usedlosti v Jarově.
 Stáj pro prasata v Jarově na Plzeňsku nevydržela nápor sněhu. (8. ledna 2002) |
