Šrytr v ústavní stížnosti poukázal na absenci přímých důkazů - tím hlavním a jediným byla Plocova výpověď. Zpochybnil také závažnost a společenskou nebezpečnost přetahování poslanců z jednoho klubu do druhého. Poslanci jsou podle něj vázáni především svým slibem, a nikoliv stranickou příslušností. I kdyby se tak činu skutečně dopustil, nemohlo to prý mít vliv na výsledek voleb.
Ústavní soud se Šrytrovými argumenty nesouhlasil. "Funkce poslance nebo senátora nelze zcela oddělit od politických stran, které představují jejich 'ideový nosič', platformu, skrze niž reprezentují vůli lidu," stojí v usnesení senátu se zpravodajem Stanislavem Balíkem. Už v roce 2008 z podobných důvodů Šrytrovo dovolání odmítl Nejvyšší soud.
Případný přestup Ploce by po volbách v roce 2006 znamenal výraznou změnu v rozložení politických sil. Koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených by tak Sněmovně získala většinu. Později vládě Mirka Topolánka zajistili majoritu dva jiní přeběhlíci z ČSSD. U soudu nevyšlo najevo, zda Šrytr jednal na něčí zadání.
Přímý důkaz proti Šrytrovi chyběl. Oba muži se shodují, že spolu měli schůzku v Harrachově. Když Šrytr odešel, Ploc o jeho návštěvě a nabídce úplatku informoval své stranické kolegy a případ se zanedlouho dostal na veřejnost. Policisté po zveřejnění případu v médiích nemohli nasadit odposlechy ani připravit další schůzky mezi oběma muži a Šrytra usvědčit přímo na nich.
Podle Šrytra, někdejšího spolupracovníka kontroverzních podnikatelů Františka Mrázka a Tomáše Pitra, si Ploc úplatek vymyslel. Šrytr s Plocem se znali z mládí, byli spolužáci ze střední školy. Šrytr podle svých slov při sporném rozhovoru nabízel známému rozjezd společného byznysu.
