Pobouřil vás výrok premiéra Nečase a vládní zmocněnkyně Šimůnkové, že bitka v Rumburku má být stejně tvrdě potrestána jako žhářský útok ve Vítkově. Proč?
Připadá mi absurdní srovnávat chladnokrevně připravený útok s momentálním afektem. A navíc souvislosti, za jakých se trestný čin stal v Rumburku, jsou zcela jiné než v případě žhářského útoku ve Vítkově. Samozřejmě že oba činy jasně odsuzuji a neměly se stát. Pokud jde o samotné potrestání, platí - každému, co si zaslouží.
Zmocněnkyně na severuVnímám strach, ale situace se klidní |
Jak vidíte situaci na Šluknovsku?
Situace na Šluknovsku stejně jako v jiných regionech není dobrá. Zřejmě lze souhlasit s tím, že se na ní do určité míry podílejí nově přistěhovalí romští obyvatelé. Souhlasím i s tím, že to mohlo být i příčinou zvýšení určitého druhu kriminality, respektive zhoršení bezpečnosti. Postoje ostatních obyvatel pak asi jsou logickým vyústěním. Jenže pokud se chcete celou situací zabývat zodpovědně, pak vám takto jednoduchá rovnice nevyjde. Negativní sociálně patologické jevy jsou často pouze jen důsledky jiného problému, například dlouhodobé nezaměstnanosti, nedostatečných podmínek pro vhodné trávení volného času atd. Jednou věcí jsou však postoje a druhou věcí je lynč a štvaní Romů na ulici, které vyúsťuje vyhrožováním fyzickou likvidací.
Na páteční demonstraci v Rumburku se řada lidí bavila o tom, že kdyby přestali pracovat, Romové by se nenajedli...
Ačkoliv to nevypadá, řada Romů, když pobírá dávky, pracuje. Samozřejmě to neplatí o všech lokalitách v republice, neboť tam, kde je vysoká nezaměstnanost, tak práci hledají těžko i ti, kteří na pracovním trhu nejsou diskriminováni. Romové v drtivé většině nejsou líní a není to tak, že nechtějí pracovat. Pracují bohužel nelegálně a často si neuvědomují, že si tím velmi škodí. Tato práce však často není pravidelná. Bohužel na běžném pracovním trhu uplatnění hledají velmi, velmi těžce. Na straně druhé jsou mezi námi Romy nepochybně tací, kterým život na dávkách vyhovuje. Otázka nezaměstnanosti Romů ale není jen o tom, chtít či nechtít pracovat, je to složitější.
V řadách romských rodin vidí děti celé generace, které řadu let nepracují. Jaký vliv to na ně může mít?
Bohužel generace dětí rodících se v rodinách s dlouhodobou nezaměstnaností je sociální průšvih. Těmto dětem chybí vzory. Neznamená to však, že s tím nelze nic dělat. Existuje řada velmi dobrých projektů a aktivit nevládních neziskových organizací, které se snaží takové vzory změnit a myslím, že se to i poměrně dobře daří. Bohužel takové programy stojí peníze. To se politikům před veřejností nechce moc obhajovat, přitom je to potřebné. Již deset let se různým vládám říká, je nutné investovat do sociálně vyloučených lokalit, neboť je to tikající "sociální bomba". Před deseti či patnácti lety by to bylo úplně za jiné peníze. Dnes je to bohužel podstatně dražší.
Mohly podle vás něco radnice Šluknova, Nového Boru, Rumburku udělat jinak, aby v jejich městě nepanovalo takové napětí?
Podle mého ano. Stačí pro to dvě věci. Uvědomit si včas problém a reagovat na něj v první řadě vzájemnou komunikací. Věřím, že je možné najít v každém městě partnera pro diskusi. Existují i metody pro vyhledání takových partnerů, například různé formy veřejného projednání... Největší napětí a konflikt vyvolává nedostatek relevantních informací. Jednoduchý recept neexistuje. Kdo ho nabízí, tak tomu nerozumí. Je bohužel nutné věci zkoušet i za cenu určitých finančních ztrát. Každé z uvedených měst mohlo čerpat miliony korun na realizaci různých řešení a přístupů, které z nich to udělalo?
Co by nyní podle vás měli dělat severočeští politici, aby se neopakovala podobná situace jinde?
Jak jsem řekl, otevřeně, seriózně a férově komunikovat se všemi. Snažit se hledat řešení, které bude mít udržitelný charakter a bude respektovat práva a povinnosti všech bez rozdílu. Heroická a populistická vyjádření nevedou k ničemu jinému než k podněcování napětí. Buď z té, či oné strany.
