Jednoduše řešeno, ve velikosti či robustnosti vojenských cvičení mezi NATO a partnery na jedné straně a Ruskem na straně druhé je propastný rozdíl.
A není to záležitost jen posledního roku, kdy se vztahy mezi Ruskem a Západem kvůli anexi Krymu a chování vůči Ukrajině dostaly na bod mrazu.
Vyplývá to ze srovnání nejdůležitějších vojenských cvičení „obou stran“ za roky 2013 a 2014, které provedli analytici ze Scowcroftova centra pro mezinárodní bezpečnost.
Srovnání ukazuje, že zatímco Rusko za tu dobu uskutečnilo hned šest mamutích cvičení, do kterých se pokaždé zapojilo od 65 do 160 tisíc vojáků, největšími cvičeními NATO jako celku byly dvě prověrky Sil rychlé reakce.
Do prvního cvičení „Noble Ledger“ v září v Norsku se účastnilo zhruba 6 500 vojáků. Do druhého „Steadfast Jazz“ v listopadu 2013 v Polsku a Pobaltí pak na 6 tisíc vojáků a z toho pouze polovina reálně na cvičišti.
A ani vlastní manévry jednotlivých států Aliance, ke kterým byli přizváni někteří spojenci, jsou co do počtu nasazených osob na míle vzdáleny těm ruským. Za největší nadnárodní cvičení v roce 2014 lze označit norské „Cold Response“ (16 tisíc vojáků), americké „Bold Aligator“ (14 tisíc) a polské „Anakonda“ (13 tisíc) stejně jako tradiční britské manévry „Joint Warrior“ (13 tisíc).
Manévry odráží odlišné koncepty
První větší manévry pro 25 tisíc vojáků začalo NATO připravovat až v reakci na ruské vojenské aktivity posledních měsíců na letošní podzim. Uskuteční se současně ve Španělsku, Portugalsku a Itálii. Podobně robustní manévry pak Aliance chystá na rok 2018. Jako hostitelská země se nabízí Norsko.
I tato cvičení jsou však v porovnání s ruskými manévry jako například „Zapad 2013“ jen pouhými trpaslíky. Rusko totiž tehdy na své západní hranici testovalo nasaditelnost 90 tisíc vojáků. Podobně i čtyři roky předtím, kdy manévry „Zapad 2009“ končily simulací jaderného útoku na Polsko.
Nejdůležitější vojenská cvičení NATO jako celku, jednotlivých zemí Aliance a Ruska v letech 2013 a 2014. Srovnávány jsou počty nasazených sil.
„Je to klasická ruská sázka na mohutnost a kvantitu, stejně jako v minulosti. Hodně lidí, hodně techniky. Od základů odlišný koncept než mezi spojenci. Je však nutné dodat, že ruský demonstrativní způsob je také nepoměrně dražší,“ konstatuje bezpečnostní expert Jiří Šedivý, který dříve působil jako náčelník generálního štábu české armády.
Argumenty ruských provládních médií i kritiků Západu, že NATO cvičí nebezpečně blízko u ruských hranic, jsou podle něj liché. Protože nepoměrně velká cvičení Rusko provádí právě v bezprostřední blízkosti členských států Aliance. „Je to takové přetahování a demonstrace, že každý hájí své území,“ tvrdí Šedivý.
„Rychlost, s jakou Rusko zmobilizuje síly pro svá vojenská cvičení, může být ještě více znepokojující než jejich velikost,“ soudí autoři srovnání Ian Brzezinski a Nicholas Varangis.
Znepokojující jsou pak podle nich především lokální cvičení přímo v bezprostředním sousedství členských států NATO, které nesou prvky zastrašování. Jako příklad uvádějí ruské manévry z počátku loňského prosince, kdy Moskva neohlášeně vyzkoušela v Kaliningradské oblasti, tedy své exklávě vklíněné mezi Polskem a Litvou, na 9 tisíc vojáků, 55 lodí, 250 tanků a obrněnců.
„Tím, že dokázala tak rychle mobilizovat v Kaliningradu, Moskva jen potvrdila obavy z potenciálu Ruska pro zahájení náhlého útoku pro zisk nějakého území. Takovým rychlým útokem by to bylo možné dřív, než by se NATO se svým rozhodovacím procesem shodlo na tom, co se událo a jak reagovat,“ míní Brzezinski s Varangisem.
Upozorňují rovněž na zajímavou časovou shodu mamutího ruského cvičení a loňskou anexí Krymu, což by podle nich mohlo svědčit o plánu Moskvy využívat cvičení k maskování skutečných operací. Rusko v únoru a březnu 2014 nasadilo 150 tisíc vojáků do simulovaného protiteroristického cvičení. Mnoho jednotek během těchto manévrů bylo rozmístěno podél ukrajinské hranice.
