Ve všední den v poledne bývá ve vile Milada v pražské Troji prázdno. Osm z deseti nelegálních nájemníků, squatterů, má své pravidelné zaměstnání. V tomto týdnu se domem rozléhají nezvyklé rány: známý anarchista Slavomír Tesárek štípe sekyrou velkou hromadu dříví.
"Chystáme se na zimu, ta minulá byla zlá," vysvětluje sedmadvacetiletý anarchista, který však vyhlíží ve světlých montérkách spíše jako domovník. Přes veřeje dveří už obyvatelé Milady zavěsili koberce a do některých oken nacpali tlusté matrace.
Velkým nepřítelem v zimě bude průvan. "Teda mimo skinů a policajtů," směje se Petr, který se právě vrátil z noční šichty v pekárně.
Squatteři z Milady si prožili své "hodiny slávy" přesně před dvěma roky. Tehdy se tu střídaly televizní štáby a objektivy kameramanů snímaly trosečníky sedící na střeše jako holubi. Dole pod nimi pak běhali rozčilení černí šerifové, kteří se je pokoušeli sundat.
"Nakonec vnikli dovnitř a rozmlátili všechno, co jim přišlo pod ruku," vzpomíná Tesárek. Dnes už vyhlíží dům mnohem lépe. Squatteři vyspravili děravou střechu lepenkou, zasklili všechna okna, zbudovali i pár zděných příček.
"Neplatíme sice žádný nájem, ale všechny ty opravy stojí dost peněz, řádově tisíce," tvrdí obyvatelé Milady. Proti nezvaným návštěvám, jako jsou třeba policisté nebo skini, vymysleli důmyslnou obranu. V půli prvního schodiště přehradili chodbu masivní pancéřovanou bariérou, opatřenou malým průlezem. "Ten lze v mžiku uzavřít, a když to svrchu zašprajcujeme, nikdo tudy neprojde," věří Tesárek.
Obyvatelé se však bojí spíše nastávající zimy. Trpět budou nejen lidé, ale i zvířata, protože v každém správném squatu je plno koček a psů. V minulých letech tam údajně někteří vydrželi i v dvacetistupňových mrazech.
"Vlasy i vousy jsme ráno měli celé bílé od jinovatky. Sám jsem vypadal jako Mikuláš," vzpomíná Ivan, který však mezitím sehnal byt a do Troje chodí z nostalgie. Na Západě jsou prý squaty vybavené proti zimě mnohem lépe. "Třeba v Holandsku jsou obvykle připojené na komunální síť, mají teplo i teplou vodu. Do toho máme daleko, ale kdyby s námi někdo sepsal smlouvu, uděláme z toho do pěti let perfektní bydlení," sní současní obyvatelé Milady.
Co to je squatterství
Squatterstvím (z angl. squat - sedět na bobku, krčit se) se původně označoval nelegální způsob získávání půdy při osídlování severoamerického kontinentu. V 70. letech se squattery začali nazývat mladí lidé, kteří se nebáli obsadit neobydlené domy či celé městské čtvrtě. Na rozdíl od bezdomovců squatteři vyjednávají s majiteli nemovitostí o tom, co bude dál. Často jde o vzdělané lidi radikálního smýšlení.
 Známý anarchista Slavomír Tesárek, jeden z obyvatelů squattu, štípe sekyrou velkou hromadu dříví. (17. října 2000) |
 "Chystáme se na zimu, ta minulá byla zlá," vysvětluje sedmadvacetiletý anarchista Slavomír Tesárek. (17. října 2000) |
 "Topíme dřevem, které nám občas věnují z vedlejší stavby," říká Tesárek. (17. října 2000) |
