Ne-li vůbec nejúspěšnější. Více peněz totiž stát získal pouze za prodej monopolního plynařského gigantu Transgas. Na rozdíl od něj však Telecom s Eurotelem soutěží na vysoce konkurenčním trhu.
Kritiku opozičních stran a jejich zpochybňování mandátu vlády je nutné spíše vnímat jako součást probíhajícího politického boje než jako skutečně odbornou polemiku nad prodejem významné firmy.
Ze strany Grossovy vlády totiž nejde o žádnou kovbojskou akci těsně před rozpadem, ale o završení dávno rozjetého procesu. Na rozdíl od minulosti nelze z průběhu privatizace nic moc vyčíst.
Podle všeho šlo o čistý tendr a vyhrál ten, kdo dal nejvíc. V minulosti to tak vždy nebylo.
Dosažená cena je i výsledkem dobré taktiky, která motivovala zájemce jít s cenou co nejvíc nahoru.
Vláda si totiž nechávala v záloze možnost prodat Telecom přes burzu, kdyby se jí ceny či podmínky zájemců nelíbily.
Důležitý je fakt, že Telecom se konečně vymaní z vlivu politiků.
Jeho prodejem ztrácejí možnost ovlivňovat zakázky či sponzorské peníze státní firmy, a přicházejí tak o jednu ze svých hraček.
A jaký může mít privatizace dopad na zákazníka? Očekávat výrazný pokles cen hovorného by bylo naivní, stejně jako privatizace bank nepřinesla levnější poplatky.
Ale je možné očekávat zlevnění volání do zahraničí, internetu a rychlý rozvoj služeb spojených s novými technologiemi.
