V polovině sedmdesátých let vznikla XI. správa SNB. Její agendou byla kontrarozvědná ochrana československé ekonomiky proti pronikání cizích a nepřátelských zájmů, ochrana utajovaných informací a ochrana kritické infrastruktury. Po roce 1990 jsme zjistili, že podobná zadání má v té či oné formě většina zpravodajských služeb demokratických států. Ochrana ekonomiky je přirozeným projevem každého státu, jehož vedení je při smyslech.
XI. správa skončila zrušením StB počátkem roku 1990. Metodika kontrarozvědné ochrany ekonomiky ve zcela nových ekonomických a společenských podmínkách rychle zastarala a nebyla aktualizována.
Rozkaz československého ministra vnitra Richarda Sachera na zrušení Státní bezpečnosti (StB) z ledna 1990.
Nastala prichvatizácija
Mantra starých zpravodajců radí vždy sledovat stopu peněz, protože vše ostatní je většinou jen ideologický balast. Noví zpravodajci rychle pochopili zásadní důležitost ochrany ekonomiky a začali definovat nové priority. Nedostali však šanci. Nové nástupnické organizace totiž byly každoročně reorganizovány. Ochrana ekonomiky tak v jejich agendě nezískala postavení, které by odpovídalo probíhajícím celospolečenským změnám. Nastala prichvatizácija.
Přistřihnou-li se křídla zpravodajskému a bezpečnostnímu aparátu, pozná se to fatálně ve chvíli, kdy by měl začít létat. Tento jev je jinými slovy popsán již v Bibli. Hříchy otců postihnou několik generací. Těch generací, o něž jindy projevujeme strach, abychom je nepředlužili.
Zpravodajské služby hodné toho jména nosí téměř výhradně špatné zprávy. Osvícený vladař totiž dovede ocenit, když se je dozví dříve, než protivník. To však u nás počátkem devadesátých let nebylo v módě. Profesionální výkon v branži neznamenal kariérní postup. Někteří vysocí funkcionáři zpravodajských a bezpečnostních služeb pochopili, jaká hra se hraje, a své kariéry začali zabezpečovat jinak.
Ilustrační foto
Stalo se například, že zaměstnanec jednoho z nejvyšších úřadů čestně a neanonymně předal policii informaci o zjevné defraudaci. Policista ji přijal, ale podle rčení "teplý bonz je lepší než falešné přátelství" to hned všechno řekl onomu podezřelému. Ten kdysi šéfoval jedné mladé dámě, která se později provdala za vlivného politika. Jejím prostřednictvím mohl být policistovi prospěšný v budování jeho služební kariéry. Oznamovatel byl samozřejmě propuštěn.
Stručně řečeno, dvacet let po gruntovní společensko-ekonomické změně máme vybudovánu téměř kompletní strukturu subjektů nutných pro ochranu ekonomických zájmů státu. K tomu disponujeme zhruba odpovídajícím právním a regulačním rámcem. Dojem, že to všechno moc nefunguje, je však více než oprávněný.
Co je to takzvaný samosvorný efekt
V jaké kondici jsou státní organizace na ochranu ekonomiky – pakliže vůbec existují?
Zpravodajsky pracující útvary vědí, že když se soustředí sledování toků peněz, vyplatí se jim to v rozpracování téměř všech dalších oblastí jejich zákonné působnosti. Vláda by se měla přesvědčit, že tomu odpovídajícím způsobem přeskupují síly a prostředky.
Zpravodajské a zpravodajsky fungující bezpečnostní složky státu musí být ostré jako břitva. V opačném případě jsou zadarmo drahé. Břitva však musí být pod kontrolou. Ta je neuralgickým bodem celého systému. Například jeden poslanec, zvolený do kontrolního orgánu, rok odkládal svoji žádost o provedení bezpečnostní prověrky, čímž paralyzoval činnost tohoto kontrolního orgánu. Takovou dobu totiž potřeboval na vyprázdnění a následnou likvidaci některých svých účtů.
Ilustrační foto
Kompromitující poznatky o financování politických stran se pak mohou dozvědět i různá zločinecká nebo teroristická seskupení. Pak je mohou využít, aby zamezily šetření svých finančních toků. Teoreticky řečeno, stačí vysledovat, kterou banku má pokladník nějaké silné politické strany v oblibě, a v ní si založit účet. Dojdou-li policisté při šetření zločineckých financí k branám tohoto ústavu, zazní pokladníkovi partaje varovné echo. Zafunguje samosvorný efekt a partaj se sama postará o to, aby se v bance nešetřilo radši vůbec nic. – Když jsem tento teoretický model konzultoval s jedním zahraničním zpravodajcem, zarazil se: Ty o té akci víš? Ujistil jsem ho, že nikoliv. On mne oplátkou, že moje konstrukce prakticky funguje.
O peníze jde až v první řadě
Podívejme se na systém proti praní špinavých peněz. Je to problematika klíčová, protože zde se nejlépe připravuje půda pro jakékoliv pronikání "cizích a nepřátelských" zájmů do naší ekonomiky. Chytne-li se do jejich sítí vysoce postavený chamtivec, nemá cestu zpět. Zločinci mají perfektně kompromitující doklady o tom, že dotyčný disponuje těžko vysvětlitelnými prostředky.
Těžkou chybou bylo zrušení Finanční policie. Odčerpávání zisků z trestné činnosti je jednou z mála účinných metod boje proti organizovanému zločinu. A nejdůležitější součást Finanční policie, její centrální analytika, sledující vývoj nových trendů legalizace výnosů z trestné činnosti, byla beznadějně rozmetána.
Firmy, které perou špinavé peníze, kryjí svou činnost nezávadnými operacemi. Všechny tyto kontakty se však při vyšetřování musí prověřit. Dotaz na konkrétní bankovní spojení se může dotknout kohokoliv, kdo byl s onou firmou v platebním styku. Pro pověst nic netušícího klienta je jistě šetrnější, když se na něj vyšetřovatelé zeptají pouze jednou, v centrálním registru účtů, než když se na něj musejí vyptávat v mnoha bankovních institucích. Centrální registr účtů by tak usnadnil práci příslušných státních institucí, a přitom by paradoxně šetřil pověst klientů.
Implementovali jsme sice evropskou směrnici, týkající se praní peněz, avšak v tom nejmenším možném rozsahu. Náš výměr politicky exponovaných osob se shoduje se směrnicí EU, avšak rizikovými z nich, na něž se vztahuje zvýšená péče finančních institucí, jsou jenom ty, které bydlí nebo pracují v zahraničí. Další chyba.
Několik slov k personalistice
Pouze hrdí a důstojní policisté a zpravodajci jsou schopni plnit své úkoly. Podepsali přísahu, že v případě potřeby nasadí i svůj život. Jejich společenská prestiž by měla podle toho vypadat. Těžko toho dosáhneme adorováním policistů, kteří provádějí policejnímu zákonu neznámý úkon, kterým jest pláč v parlamentu, že je šetří inspekce. Říká se, že policista, kterého nešetří inspekce, asi nic nedělá, protože nikomu nevadí. A kromě toho, členové parlamentu by ve své důstojnosti měli odmítat poslouchat evidentně jednostranně zaměřené zprávy. Nikoliv bez škodolibosti dodám, že se již mnozí přesvědčili, že udělali chybu.
Jakkoliv sofistikované státobezpečnostní struktury nejsou k ničemu, když tam sedí takzvané "gumy". To jsou lidé, kteří pěstují staré umění, jak odezírat přání, aniž by načalstvo muselo hnout pysky.
Ilustrační foto
Politické garnitury by si konečně měly spočítat, že když nějaká státobezpečnostní složka přisluhuje nějaké partaji, velmi pravděpodobně bude se stejným klidem přisluhovat zase jiné. A že bude lepší zavést ve spolupráci s opozicí systémovou rotaci v klíčových postech silových rezortů.
Ke zkvalitnění státní administrativy by pomohlo zavedení definitivy, podmíněné majetkovým přiznáním. Jinak není možno bojovat proti korupci. Slyšel jsem námitky o různých způsobech ukrytí majetku. Každý z nich však lze odhalit, kromě jednoho – kdy vlastník zcela zpřetrhá vazby ke svému majetku. Funguje to, dokud člověk neztratí štěstí. Jako jeden podnikatel, který takto chytře převezl úřady a svůj majetek přepsal na svou přítelkyni. Jednoho dne však místo blondýnky našel na polštáři dopis, který končil slovy "..ani nevím, jak bych ti poděkovala...".
Orosený Igor Němec
Ochrana osobních údajů podle mého soudu hypertrofovala. Počátkem tohoto roku odhalily dubajské úřady údajné vrahy exponenta Hamasu díky kumulaci a propojení obrovského množství dat z nejrůznějších databází. Předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Igor Němec se při té představě jistě orosil. Tento Úřad je však svým zaměřením v kolizi jak s požadovanou efektivitou činnosti zpravodajců i policistů, tak i s požadavky na transparentnost ekonomických subjektů a dějů.
Jisté je, že ochrana osobních údajů je problematikou novou, která si v naší společnosti teprve musí "sednout". Vše je navíc komplikováno explozí informačních technologií. Přesto soudím, že jisté řešení existuje. Léčba šokem: Předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Igor Němec a ředitel Bezpečnostní informační služby Jiří Lang si vymění své posty, aby se na stejnou problematiku podívali z druhé strany. Pak bychom mohli začít nacházet jistý balanc.
Jaký je charakter hrozeb
Co všechno si vlastně lze představit pod pronikáním cizích a nepřátelských zájmů do ekonomiky? Musíme nejprve vyjasnit, zda mluvíme o ekonomice, nebo o ideologii. Prospěšné je začít od nuly, zpochybnit všechny ideologické předpoklady a definovat si, co musí chránit každý stát, totalitní nebo demokratický, aby zůstal funkční. To, co zůstane, se nazývá kritická infrastruktura. Na jejím rozsahu by měla být všeobecná politická shoda. Ochrana kritické infrastruktury státu je vitální záležitostí a měla by být chráněna především před průnikem ideologických či komerčních zájmů.
Vnější hrozby jsou posilovány vnitřními slabostmi. Korupční prostředí pomáhá nástupu organizovaného zločinu. Začíná to na municipální úrovni, což pozoruhodně zvyšuje význam kvalitní činnosti kriminální policie na okresech. Bude-li se jim dařit zamezovat korupci, bude to mít pozitivní vliv na bezpečnostní situaci v celém státě.
Vývoj korupce v ČR od roku 1997 do roku 2008
Pojmy "cizí" a "nepřátelské" zájmy jsou v prostředí otevřené ekonomiky poměrně zavádějící. O snaze zvýšit bezpečnost ekonomiky jejím uzavřením hovoří snad nejpodivnější z novozákonních podobenství. Sekuritizace hřivny formou jejího zakopání do země se však vypravěči již tehdy hrubě nelíbila.
Budeme-li rozlišovat apriori na subjekty přátelské a nepřátelské, a těm přátelským budeme bezelstně otvírat svá srdénka, jsme na nejlepší cestě jednou zjistit, že jsme v loji. Ostatně, subjekty skutečně nepřátelské využívají pro své rejdy třetích vlajek, zdánlivě přátelských. Proto je tak důležitá transparentnost, tedy znalost skutečného vlastníka (beneficial owner), a jeho morální a ekonomická integrita.
Bývalý ministr Vladimír Dlouhý.
Účinnější bude zaměřit se na definování nežádoucích jevů. Jaké všechny podoby může mít jejich pronikání do ekonomiky? Nemůžeme se jim účinně bránit, aniž bychom jim rozuměli. Současná ekonomika, slovy Vladimíra Dlouhého, "zhmotňuje očekávání". Otevírá se tím obrovský prostor pro nejrůznější habaďůry. Velice případně to evokuje vzpomínku na slavnou pohádku o císařových nových šatech. Finančnictví opustilo zlatý standard a vyrábí peníze na počkání. Skvěle to kdysi vystihl herec Miloš Kopecký: "Mít stovku, a nemít stovku, tak to je prosím pěkně dvě stě korun rozdíl".
Snaha po zisku a ostražitost patří mezi základní motivy ekonomického dění. Nesmí ale přerůst v chamtivost a strach, jež jsou příčinou příšerných zločinů, například šoa. Jejich ukrutná síla je v tom, že působí šokově, jako tsunami. Běh na banky, zázračné investice, ptačí a prasečí chřipky, hypotékové a kreditní bubliny, bezpečnost energetických dodávek. Media nedávno tvrdila, že Rusko zastavilo dodávky plynu do Evropy. Byla to lež, plynovod přes Polsko byl vytížen na 100 procent. Kdo s kým hrál jakou hru? Bylo by asi dobře prostudovat pohyb cen některých akcií v té době.
Rusko zcela zastavilo dodávky plynu do Evropy, ČR čerpá z rezerv
Výslovně oceňuji prezidenta Václava Klause, který se nejednou postavil proti hysterickým kampaním, naposledy s vakcínami proti prasečí chřipce, nebo když zaujal klidná a prozíravá stanoviska ohledně vojenských konfliktů na Balkáně s v Gruzii. V tom je totiž náznak řešení, jak čelit ohrožení našich zájmů v ekonomické oblasti.
Možnosti protihry
Nejprve si musíme vyjasnit, zda nám jde o ochranu ekonomiky státem, nebo o ochranu státu ekonomikou. A podobně, zda jde nepřátelům více o ekonomiku, nebo o moc? V rámci nejlepší evropské tradice bychom měli mít jasno, řečeno s Erichem Frommem, zdali je lepší "mít, či být". Bude-li pro nás ekonomika samou podstatou bytí, pak tuto slabinu nepřítel stoprocentně využije.
Nelze přehlédnout, že kampaň, podobná těm ekonomickým, se odehrává v rámci "boje proti terorismu". Obě poutají pozornost světové veřejnosti tím, že neustále generují strach. Nikdo sice přesně neví z čeho, ale občas něco bouchne, někdo onemocní a těžko tomu neposkytnout sluchu. Hrozby jsou v poloze chimér, ale mají reálné dopady. Media pracují se stínem smrti.
Erich Fromm (1900-1980), německý a americký psycholog a humanistický filosof a sociolog.
Chamtivostí motivovaná manipulace se strachem, to je jev, který nejvíce ohrožuje bezpečnost ekonomiky. Ta se pak může dostat do stavu, podobného poruše imunity. Organismus není schopen identifikovat hrozbu a bojuje na všechny strany. V určitém stádiu totálního vyčerpání pak podléhá jakékoliv běžné chorobě.
Obranu hledejme úplně někde jinde, než bývá zvykem. Nejlepší zbraní proti hysterii a chamtivosti je právě společenská imunita vůči nim. Jejím základem by měla být mravní elita, která se řídí nepsanými zákony. Týkají se věcí, které se prostě nedělají. Elita důstojná, hrdá, odpovědná. Elita solidární, protože chovat se mravně se vyplácí pouze v kultivovaném prostředí. Elita vtipná. Jedna sekretářka v BIS ve vypjatých chvílích s milým úsměvem říkávala: "Nejhorší smrt je z úleku."
Tato imunita je jakýmsi tmelem dříve pojednaných prvků systému ochrany ekonomiky. Nemůžeme je pominout, ale nestačí samy o sobě. Podstatnou kvalitou je totiž mravní a ekonomická integrita společenských a ekonomických protagonistů a ostrakizace těch, kteří tato pravidla neakceptují.
Proti chamtivostí motivované manipulaci se strachem existuje protihra. Poněkud dlouhým obloukem jsem se jen snažil potvrdit, co doporučoval již Tomáš Garrigue Masaryk: NEBÁT SE A NEKRÁST.
Kdo je Jan SchneiderBezpečnostní analytik a publicista. Narozen roku 1955. Během normalizace, po podpisu Charty 77, pracoval v Praze jako železniční dělník. V roce 1980 se přiženil do Havlíčkova Brodu a z poté něho dojížděl do hlavního města za prací. Jako bubeník hrál nějaký čas se skupinou Plastic People of the Universe: roku 1978 s nimi natočil Pašijové hry a v roce 1986 hudbu pro hru Václava Havla Pokoušení. Od roku 1978 navštěvoval starozákonní bytový seminář u profesora Milana Balabána. Dálkově studoval kurz religionistiky na univerzitě v Cambridgi (tuto možnost poskytli tamější pedagogové, kteří jezdili do Prahy na nepovolené přednášky). Schneider poslední zkoušku tohoto kurzu složil v roce 1993 a získal a certifikát oné britské univerzity. V roce 1990 se Jan Schneider stal vedoucím Odboru kultury a školství Okresního národního výboru v Havlíčkově Brodě a působil v komisích prověřujících členy Státní a Veřejné bezpečnosti. Později nastoupil do Úřadu na ochranu ústavy a demokracie. Ve zpravodajských, vládních a policejních službách působil patnáct let. |
