Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Správná rozhodnutí slavných Čechů: od nevzhledné homole ke kostce

Komerční sdělení   0:01aktualizováno  21:09
Už se mi nechce sekat do cukrové homole, dělej s tím něco, řekla prý paní Juliana. A tak její manžel Jakub Kryštof Rad vynalezl kostkový cukr.

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Kostkový cukr s příběhem. | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Ač byl rodem Švýcar a vyrůstal ve Vídni, kostkový nápad se mu v hlavě zrodil v jihomoravských Dačicích. Můžeme ho tedy považovat za náš? Snad.

Do Dačic přišel Jakub Kryštof Rad v roce 1840, aby zachránil upadající rafinerii cukru, kterou tam sedm let předtím zřídili a vedli bratři Tomáš a František Grebnerovi. Jako první na Moravě tehdy zpracovávala třtinový cukr dovážený přes jihoevropský Terst. Původně si vedla dobře, dokonce citelně pozdvihla hospodářskou situaci města, ale finanční potíže se přece jen dostavily a přinutily ji hledat nového ředitele.

Jedenačtyřicetiletý Vídeňan, který nabídku přijal, se takřka obratem pustil do slibných inovací. Už následující rok přistavěl k původní budově na dnešním Palackého náměstí další prostory, zakoupil nové stroje a v dalším roce zavedl široko daleko první parní stroj.

Za kostkou cukru hledejte ženu

A nakonec vynalezl kostku cukru. Tedy vynalezl... Za nápadem, který ho proslavil, prý stála žena. Alespoň tak to traduje zdejší oblíbená historka. Juliana Radová byla zřejmě energická žena, ostatně její manžel ji zapojil do výroby kandovaného ovoce, cukrovinek a čokolády, kterými rozšiřoval repertoár rafinerie. Jednoho dne údajně přišla za svým mužem, pod nos mu strčila ovázaný prst a stěžovala si, že se v kuchyni zranila při sekání cukru, který chystala ke kávě.

Správná rozhodnutí slavných Čechů

Kostkový cukr přinesl svému vynálezci Jakubovi Kryštofovi Radovi (1799-1871) nejen světovou slávu, ale i 12 tisíc zlatých, za něž svůj patent rafinerii, kterou řídil, prodal.

Ten se tehdy dělal ve tvaru homolí, bochníků nebo jakýchsi klobouků, z nichž se pracně odděloval sekáčkem. Kdo to někdy zkusil, ví, jak tvrdý umí ten sladký materiál být a jak neelegantně vyhlíží drť, která se z něj bušením vytěží.

Jedna z verzí historky dokonce tvrdí, že to byla sama paní Juliana, která při obědě přišla s návrhem čehosi šikovnějšího než homole, snad kostiček. Těžko říct, faktem zůstává, že se Rad úkolu rychle zhostil.

Už na podzim manželku podaroval balíčkem s 350 bílými a červenými kostkami, v lednu 1843 získal na jejich výrobu patent a na podzim téhož roku je začal v Dačicích vyrábět pro trh pod názvem čajový cukr či také vídeňský kostkový cukr.

Podstatou jeho chytře jednoduchého vynálezu byla mosazná mřížka se 400 okénky. Do mřížky ležící na měděné podložce se nasypala cukrová moučka, lisem se stlačila, kostky se vytlačily na dřevěnou desku a nechaly se dvanáct hodin schnout. Vyráběly se o hranách 1,2 nebo 2 centimetry a prodávaly se v balíčku o 250 kouscích.

Nebyl to první Radův vynález, už v roce 1836 se snažil prosadit s optickým telegrafem, ale zatímco ten neuspěl, dačickým nápadem proslul i za hranicemi. Dodnes, byť v technicky dokonalejší verzi, je základem výroby kostkového cukru v celém světě.

V roce 1844 rafinerie přešla od třtinového cukru k řepnému. Dačice však neležely v ideální řepné oblasti, dovoz suroviny se prodražoval, a tak začala navzdory úspěšným kostkám znovu stagnovat. O dva roky později ji Rad opustil, a o devatenáct let později byla uzavřena, její budovy srovnány se zemí. Dnes tu stojí kulturní dům.

Dačice však nezapomněly. V roce 1983 byl slavné kostce odhalen v parčíku u kostela sv. Vavřince pomník nesoucí typický kvádr. Je ovšem ze žuly, nikoli z cukru.

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu



Hlavní zprávy

Další z rubriky

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.