ODS, ČSSD a Koalice dostanou od druhé největší české banky po 2,5 milionu korun na volební kampaň. Komunisty nepovažuje spořitelna za demokratickou stranu, proto nedostanou nic.
"Protože jsem sám pracoval pro vládu šest let, vím, jak je financování politických stran obtížné," řekl Jack Stack, který se podílel na kampani prezidentského kandidáta v USA v roce 1972.
Spořitelna chtěla sponzoring zveřejnit až v dubnu, kdy peníze přitečou do stranických pokladen, ale kvůli úniku informací přispěchala s mimořádným oznámením včera odpoledne.
Žádná z tuzemských bank se v minulosti ke sponzoringu politických stran takto otevřeně nepostavila. Citlivost záležitosti potvrzuje fakt, že spořitelna svůj záměr konzultovala s Českou národní bankou.
Politické špičky před zveřejněním zprávy o záměru spořitelny nevěděly. "Nikdo ze spořitelny se mnou dosud nejednal," uvedl předseda ČSSD Vladimír Špidla.
Podle Stacka spořitelna svůj dar ničím nepodmiňuje.
Stack: Chceme čistou kampaň
Obhajoba politického sponzoringu ve výši 7,5 milionu korun v podání České spořitelny připomíná agitační letáky politických stran. "Česká spořitelna podporuje demokratický proces a vytváření podmínek pro tržní hospodářství, dodržování lidských práv, posilování právního prostředí a členství v Evropské unii," uvedl generální ředitel banky Jack Stack v oficiálním prohlášení banky.
Banka se sice rozhodla obdarovat politické strany rovným dílem, a snažit se tak vyhnout podezření z konkrétní politické orientace. V případě spořitelny však existují události, které její politickou nestrannost spíše popírají.
Více než rok po prodeji spořitelny rakouské Erste Bank vyšlo najevo, že společnost CEBOC, najatý poradce Erste Bank pro privatizaci, zaplatila místopředsedovi ODS Miroslavu Mackovi 10 milionů korun za jeho konzultantské služby. Po zveřejní této informace loni v září Macek z ODS odstoupil.
Kromě toho sedí v dozorčí radě spořitelny manželka předsedy ODS Václava Klause Livie. Své křeslo si udržela i poté, co stát prodal svůj podíl v bance rakouské Erste. Avšak Jack Stack včera popřel, že by současné plošné rozdělení sponzorských darů mělo za cíl změnit pohled na banku jako na spřátelenou s ODS.
Mluvčí spořitelny Klára Gajdušková navíc uvedla, že jde o jednorázovou sponzorskou akci, s jejímž opakováním v budoucnosti se nepočítá. "Letošní volby jsou ovšem důležité z pohledu, kdo povede Českou republiku do Evropské unie," uvedla Gajdušková.
Ačkoliv se spořitelna snaží zdůrazňovat čistý úmysl ve svém jednání, politolog Bohumil Doležal jí nevěří. "Je to nehoráznost. V transformujících se společnostech, kde je velké propojení ekonomiky s politikou jako v České republice, by financování politických stran firmami nemělo být možné," řekl.
Sponzorský dar není podle banky nijak podmiňován a poskytnutí darů je naprosto otevřené. "Není to záležitost žádných laskavostí očekávaných na oplátku od politiků," zdůraznil Stack.
Politolog Doležal nevnímá jednání spořitelny jako nezištné. "Ty peníze se bance vrátí s velkým ziskem. Dvě ze tří stran, které dostanou příspěvek, zasednou v příští vládě. A ten pocit závazku tady prostě bude. I když připustíme, že politici i dárci ve spořitelně jsou naprostí svatoušci, což si jistě nemyslíte, je to velmi špatné řešení.
Bez ohledu na to, že se tváří být transparentním," uvedl Doležal. Podle zdrojů z bankovních kruhů se svým gestem snaží spořitelna vyhnout tlaku pouze některé z politických stran, a proto raději dává všem stejně.
|
Přestávají se sponzoři stydět za svou podporu politických stran? Po několikaletém nezájmu, kdy byl po mnoha aférách považován politický sponzoring za něco téměř nemravného, se situace mění. Česká spořitelna se nyní vrací k trendu první poloviny devadesátých let, kdy stranické pokladny otevřeně plnily příspěvky v milionových sumách a od velkých firem. (V posledních letech strany paběrkovaly mezi regionálními, vesměs stavebními firmami, které usilovaly o místní zakázky.) Spořitelna navíc patří k ojedinělým výjimkám, které se rozhodly "koupit si přízeň" hned několika stran. V minulosti totéž učinily jen tabáková firma Philip Morris, která v roce 1996 věnovala po 2,75 milionu ODS, ODA a lidovcům, a počítačová společnost APP Group, jež před minulými volbami rozdělila mezi Unii svobody, ODS, lidovce a sociální demokraty 1,2 milionu korun. Sponzorské žně prožívaly politické strany před volbami před šesti lety, kdy byla privatizace státních podniků v plném proudu. Například dnes skomírající ODA, která měla ve vládě pod palcem privatizaci, skončila v roce 1996 v žebříčku na prvním místě s 52 miliony korun. Problém byl však v tom, že z velké části to byly podvodné dary: skuteční dárci se skrývali za fiktivními sponzory nebo nastrčenými figurami. Týkalo se to i ODS, která sice ve stejné době získala o devět milionů méně, ale maskovala sponzory úplně stejně. Zlomový se stal rok 1997, kdy výše zmíněné kamufláže začaly praskat. Nejdřív to byla aféra ODS s mrtvým Maďarem, který měl skrýt Milana Šrejbra. Příběh přispěl k pádu koaliční vlády Václava Klause a předčasným volbám v roce 1998. Ještě před nimi stačily sponzorské skandály prakticky zlikvidovat tehdy vládní ODA. Politické strany tak musely jít do předčasných voleb s minimem peněz na kontě. Jen pro srovnání: ODS v roce 1998 dostala 3,5 milionu (tedy dvanáctkrát méně než ve volebním roce 1996), ODA nedostala vůbec nic. ČSSD v době, kdy byla v opozici, sponzory nijak nelákala. Teprve po letech se ukázalo, že sociální demokracie měla důmyslný systém, kterým maskovala tok peněz od věřitelů. Byla to například tajná dvacetimilionová půjčka od německého obchodníka Karla-Heinze Hauptmanna skrytá pod řetězcem firem, z nichž dokonce některé patřily členům ČSSD. Sponzoři se do Lidového domu oficiálně nehrnuli ani v roce 1998, kdy ČSSD byla jasným favoritem voleb. Sociální demokracie to vydávala za svou přednost a ústy Barbory Snopkové, odpovědné za finance, dala najevo, co si o politickém sponzoringu myslí: "Zájem o nás se nezvýšil asi proto, že nejsme ochotni k protislužbám." Díky příspěvku od České spořitelny už dnes stojí ČSSD ve stejné řadě s ostatními. |
