Světová média před několika dny přinesla bizarní kauzu ze středoasijského Kyrgyzstánu. Tamní úřady zatkly a později nechaly vyhostit Brita, který během silvestrovského večírku kanadské těžební společnosti Centerra Gold na sociální síti netaktně okomentoval místní slavnostní pokrm - koňskou klobásu jménem čučuk.
„Kyrgyzové přede dveřmi stojí frontu na speciální delikatesu, koňský penis!!!“ vylíčil na internetu Michael McFeat. Kolegy jeho vzkaz rozzuřil, vyhlásili stávku a Brita nakonec z Nebeských hor, jak se v překladu říká pohoří Ťan-Šan, odvezla policie.
Následná omluva a vysvětlení, že nechtěl nikoho urazit, Britovi nepomohly. Soud ho shledal vinným z podněcování rasové nenávisti.
Koňský penis završil dlouholeté spory
Zatčení těžaře rozpoutalo mezi Brity, Kanaďany i v samotné střední Asii bouřlivé reakce. „Čučukistán - země bez vedení, kde rozhodují emoce tříletých chuligánů,“ rýpnul si třeba bývalý kyrgyzský poslanec Edil Bajsalov.
Jak ovšem podotýká Svobodná Evropa, v kauze nejde zdaleka jen o Michaela McFeata a jeho výroky na Facebooku. Jeho vyhoštěním vyvrcholily vypjaté vztahy mezi kanadským majitelem dolu a kyrgyzskou vládou, která prostřednictvím státního podniku vlastní zhruba třetinu dolu.
Těžba zlata v Nebeských horách má pro státní rozpočet zásadní význam a kanadská těžařská firma vytváří téměř desetinu HDP celého Kyrgyzstánu. Vláda by nad dolem ráda získala kontrolu a od Kanaďanů požadovala rovnou polovinu podniku.
Hrozila, že důl financovaný Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj jinak kompletně znárodní, případně firmě neprodlouží povolení k těžbě. V prosinci vláda s odvoláním na „národní zájmy“ jednání přerušila.
Vylije se odkaliště, varují místní. Sousedé je zkouší umlčet
Tím však kontroverze ohledně kyrgyzského dolu nekončí. Nejzávažnější problémy se neodehrávají na sociálních sítích ani za jednacím stolem v kyrgyzské metropoli Biškeku. Zmítají samotnou krajinou Nebeských hor a místními vesničany, kteří už od roku 1997 žijí v sousedství rypadel, promývaček a důlních odkališť.
Kanadští těžaři v Nebeských horách zaměstnávají tři tisíce Kyrgyzů a do konce loňského března z dolu vyvezli přes 310 tun ryzího zlata. Místo něj v horské krajině nechávají špinavou vodu plnou toxických látek. Starousedlíci mají přitom v živé paměti rok 1998, kdy se na klikaté silnici převrátil nákladní vůz s kyanidem. Náklad zamořil řeku Barskún a voda otrávila stovky lidí. Někteří zemřeli, těhotné ženy z okolí musely na potrat.
Vesničanům, kteří v dole sami nepracují, prý těžba vůbec nic nepřináší. Dlouhé roky ovšem žijí ve strachu, že se jednoho dne protrhne ledová hráz rozlehlých odkališť, což by pro vesnice v horských údolích mělo strašné následky. Před třemi lety rozzuření vesničané zablokovali přístupové cesty k dolu a obsadili elektrárnu, která těžařům dodává energii. Policie zatkla desítky lidí, ve vesnicích vyhlásili zákaz vycházení a soudní řízení dodnes neskončila.
Kyrgyzské úřady a tajné služby z oblasti podle deníku The Guardian neustále vykazují členy ekologických a lidskoprávních organizací, kteří se pokouší o nebezpečí těžby mluvit s místními. Spory o důl navíc kdysi soudržnou společnost rozdělily na dva nesmiřitelné tábory. Pokud se někdo odváží o problémech otevřeně mluvit, musí počítat s pomstou sousedů, pro něž provoz dolu znamená jistotu slušného výdělku.
„Zmlátili mě, aby se ujistili, že budu zticha. Požadovali, abych přestal podporovat protesty aktivistů proti těžbě. Trvalo to několik hodin, celé dny jsem se pak musel zotavovat doma,“ vylíčil britským novinářům mladý Kyrgyz, kterého nenávist sousedů donutila, aby se i s rodinou odstěhoval.
Ať už letošní „klobásová kauza“ či jednání mezi vládou a těžaři dopadne jakkoli, poklidný vesnický život v Nebeských horách už těžba zlata nenávratně zničila.
