Otevřený dopis Vilému Prečanovi
Vážený pan
prof. Vilém Prečan
člen Vědecké rady
Ústav pro studium totalitních režimů
Siwiecova 2
130 00 Praha 3
V Praze 25. března 2010
Vážený pane profesore,
vím, že jste patřil k důležitým zastáncům vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů, o to více mě mrzí, že jste se nyní s takovou razancí ve svém otevřeném dopise řediteli ÚSTR z 22. 3. t. r. pustil do jeho kritiky, včetně některých radních. V obhajobě svého náhledu, co a jak je v práci této instituce chybné a jak by měla dále fungovat, přitom pracujete i s nepřesnými a zavádějícími informacemi. Zároveň to, co nejvíce vyčítáte svým oponentům, činíte do určité míry sám: nepředkládáte jednu vizi proti druhé, ale tu svou považujete za jedinou možnou. Potíž je možná v tom, že nejste nezaujatým pozorovatelem, ale aktivním účastníkem sporu o další směřování ÚSTR.
Píšete, že Rada Vás jako člena Vědecké rady ÚSTR schválila bez výhrad k Vaší osobě. Jistě víte, že to není zcela přesné: jako jediný kandidát do VR jste byl schválen pouze 4 ze 6 hlasů s tím, že do zápisu z jednání bylo připojeno vyjádření dvou členů Rady: "Členové Rady Ústavu N. Kavalírová a Č. Čejka si vyhradili právo hlasovat ve všech případech, kdy navrhované osoby byly organizovány v komunistické straně, proti. Toto právo bylo využito v případě prof. Viléma Prečana…"
Ačkoliv jsem jejich postoji vnitřně rozuměl, dost emotivně jsem se Vás tehdy zastal.
To Vám však nebrání se dále dost nevybíravým způsobem pustit do mé osoby. Jako účelovou a vlastně nesmyslnou argumentaci o VUMLu označíte slova, která jsem nikdy neřekl (nemluvil jsem totiž o "nejvyšším stupni marxisticko-leninského vzdělávání", ale o "nejvyšším dosažitelném stranickém vzdělávání" – přerušen svou spolubesednicí jsem pak nedokončil "na okresní úrovni", kterážto definice je převzata z wikipedie).
Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček (vlevo) a zástupce ředitele Archivu bezpečnostních složek Martin Pulec ukazují jednu z archiválií
Můj "zřejmý podíl na rozpoutání kampaně proti doc. Pernesovi" ničím nedokládáte, patrně jej tedy vyvozujete z toho, že jsem na rozdíl od některých svých kolegů odpovídal na dotazy novinářů ohledně studia doc. Pernese na VUMLu s většími rozpaky a částečně i kritikou, zvláště pak toho, jakým způsobem dotyčný celou věc omlouval. Pokud přijmu Váš způsob uvažování, pak musím za hlavního strůjce kampaně proti doc. Pernesovi jednoznačně určit doc. Pernese samého, neboť on tuto informaci do médií vynesl a poměrně nešťastně pak danou skutečnost obhajoval. Dle Vás to ovšem dokazuje pověsti o tom, že jsem "šedou eminencí" Rady a hlavním zdrojem sektářských postojů části Rady. Jak můžu být jako místopředseda Rady ÚSTR, tedy v hierarchii Ústavu de iure druhá nejvýše postavená osoba, "šedou eminencí", tedy "mužem v pozadí", mi dost dobře nejde na rozum, v čem přesně jsou mé postoje sektářské, jste v dopise neupřesnil.
Konečně se nezdráháte jako o faktu psát o hloupém drbu, který by každý soudný člověk takto vyhodnotil: že se totiž ve společnosti svých přátel a obdivovatelů chlubím tím, koho ze senátorů a koho v ústavu vodím na provázku či mám pod kontrolou. Je to samozřejmě nesmysl a pomluva, ale účel – očernit osobu, kterou ani osobně neznáte – je splněn. Pane profesore, tuto informaci jste měl v duchu Vámi dále propagovaného postupu vyhodnotit jako "zcela nespolehlivou".
Pavel Žáček, Janusz Kurtyka a Ladislav Bukovszky (zleva) v Ústavu pro studium totalitních režimů (8. září 2008)
Takto bych mohl pokračovat dále, odstavec po odstavci. Ano, také se bojím ztráty veškerého kreditu ÚSTR u slušných lidí, ale úplně z jiných důvodů než Vy. Být loajální vlastní představě poslání Ústavu není až tak složité, pokud ji ale nadřadíte loajalitě osobě, v jejímž poradním orgánu jste, pak se obávám, že úplně nerozumíte pojmu loajalita, natožpak poradní orgán.
Chtěl-li jste se mnou opravdu komunikovat, nebyl ten nejmenší problém mou e-mailovou adresu sehnat – od kohokoliv z těch, jejichž informace o mé osobě jste bral jakou nezpochybnitelný fakt. Pokud Vás opravdu ani nenapadlo, že v kauze ředitele ÚSTR jde především o peníze, proč o tom vůbec mluvíte a nezdráháte se bokem trochu brnknout na strunu závisti?
ÚSTR za vedení Pavla Žáčka nejde od skandálu ke skandálu, to nepochybně tušíte, že je trochu účelové a nadnesené tvrzení (ostatně ona vzývaná polská obdoba se "skandálu" také nevyhnula). A tak dále a tak podobně.
Historik Jiří Pernes
Jaké směřování ÚSTR ale fakticky navrhujete? Nejvíce Vám vadí nedostatek spolupráce s příbuznými výzkumnými institucemi v ČR, konkrétně – jak upřesňujete v kritickém komentáři zaslaném v lednu Vědecké radě – s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR a Historickým ústavem AV ČR. Poukazujete na to, že výzkumné a realizační týmy projektů ÚSTR by měly být vedeny k tomu, aby navázaly spolupráci se staršími historiky, byť jsou v důchodu, ale jejichž znalosti, zkušenosti a intelektuální kapacita mohou být pro řešení těchto projektů k užitku. Oldřicha Tůmu a další pak upozorňujete, že Ústav jim peníze neubírá, že o co by se ukrátil jeho rozpočet, z toho by nedostali jejich instituce ani haléř. Ve vazbě těchto dvou sdělení je asi klíč k tomu, o co vlastně tolik usilujete.
Celý spor je tedy patrně hlavně o tom, jak dalece je Ústav jen dalším historickým pracovištěm, nadto placeným z jiných zdrojů než ta stávající, nebo zda jsou jeho úkoly a poslání trochu jiné, resp. širší. O tom se samozřejmě dá věcně debatovat, ani jedna strana by však neměla své oponenty označovat za sektáře a fundamentalisty.
Abych ale nebyl úplně nespravedlivý, ve Vašem otevřeném dopise se objeví i světlejší okamžiky: to když Ústav a jeho dosavadní práci chválíte. Vyjdu-li z Vašich slov, oceňujete spolupráci na mezinárodním poli, vyzdvihujete digitalizaci písemností bezpečnostních složek stejně jako soustředění písemností komunistické rozvědky do Archivu bezpečnostních složek. Připočteme-li k tomu jednání Vědecké rady z minulého roku, kdy vyjádřila uspokojení nad rozsahem i kvalitou publikační produkce ÚSTR, není to za dva roky nijak špatná bilance.
Buďte ujištěn, že se snažím o kooperaci s těmi, kdo to myslí s vyrovnáváním se s minulostí dobře, zvláště pak pokud své představy sdělují upřímně. Nejsem si nicméně jist, zda k tomuto chvályhodnému úsilí přispěl Váš otevřený dopis.
S pozdravem
Patrik Benda
místopředseda Rady ÚSTR
x x x
Odpověď Viléma Prečana Patriku Bendovi
Vážený pan
Patrik Benda
místopředseda Rady ÚSTR
cestou elektronické pošty ÚSTR
Vážený pane Bendo,
dostal jsem Váš otevřený dopis z 25. března t. r. Děkuji za upřesňující informaci o tom, že při mém schvalování za člena VR dva členové Rady ÚSTR hlasovali proti a proč. Neměl jsem se to odkud dovědět. Ředitel Žáček o tom vědeckou radu na ustavující schůzi - pokud se pamatuji - neinformoval a v Závěru z jednání rady 7. července 2008 týkajícím se složení VR, zveřejněném na internetové stránce ÚSR, není tato okolnost uvedena. – O Vaši adresu jsem požádal mluvčího ústavu, neopověděl mi; nemám ji ani nyní. – Budeme-li spolu někdy mluvit mezi čtyřma očima, vysvětlím Vám, proč jsem byl poněkud kryptický a použil eufemismu "šedá eminence".
Pavel Žáček na Fakultě žurnalistiky UK; Praha, říjen 1989
Asi Vás zklamu, ale až na výše uvedené nemám na svém otevřeném dopisu řediteli Pavlu Žáčkovi co měnit. Naopak se cítím ve svých argumentech potvrzen. Tím spíš, když sleduji další aktivity "neustrčených" a když se dovídám podrobnosti o tom, jaké ovzduší nátlaku a strachu vytvářejí mezi zaměstnanci ÚSTR. Chápu také, proč ředitel Žáček na druhý den po hlasování, z něhož vyšel vítězně Jiří Pernes, zrušil svůj dřívější příkaz, že pracovníci ústavu nesmějí o své vůli komunikovat s médii.
Spoléhám na to, že každý má možnost porovnat argumenty v mém dopise včetně otázek v něm položených, s tím, o jste napsal Vy, a na co jste zůstal odpovědi dlužen, třebaže byste je měl z titulu své funkce a blízkého vztahu k řediteli Žáčkovi znát.
Kdybych chtěl bych zlomyslný, pohrál bych si se vzácně nelogickým a nikoli smysluplným tvrzením Vašeho dopisu "nepředkládáte jednu vizi proti druhé, ale tu svou považujete za jedinou možnou". Nestojí to za to.
V jediném máte stoprocentní pravdu – nebyl jsem a nejsem ve věci Ústavu pro studium totalitních režimů nezaujatým pozorovatelem. Nebyl jsem jím v minulosti, kdy šlo o jeho vznik, a nemám právo být pouhým pozorovatelem dnes, ať už jako člen jeho vědecké rady, ať jako občan, který cítí povinnost starat se o záležitosti obce. Možná to vůbec nechápete. Nehledě na to, že jde krom všeho ostatního také o mé jméno, které jsem dal všanc, když jsme se – jakkoli bona fide – o ústav zasazoval a když jsem se stal členem jeho vědecké rady.
S pozdravem
Vilém Prečan
PS.
Tento dopis považuji rovněž za otevřený
Brněnská výstava Tváře moci - Pavel Žáček
