Myslím, že mohu objektivně posoudit, v jaké situaci se dnes nachází vztah mezi Izraelem a Palestinou. Nepokoje začaly s novým židovským rokem Roshasanou, pamatuji si to velmi dobře, neboť jsem tento svátek strávila se svým přítelem u jeho sestry v nedalekém mosavu Givon. Při návratu do Jeruzaléma, kde bydlíme, jsme zažili noční můru v podobě házení kamenů na naše auto ze strany arabských obyvatel. Toto byl teprve začátek, poté se násilnosti nadále stupňovaly. Bydlím ve čtvrti zvané Kiryat Hayovel, nedaleko židovské čtvrti Gilo, odkud už půl roku každý večer slyšíme ostřelování arabských teroristů, kteří by si netroufli střetnout se s vojáky, a tak si vylévají svoji zlost na nevinných civilních osobách. Snažím se najít nějaké ospravedlnění pro palestinské občany, ale bohužel nevidím žádný potizivní výsledek. Každodenní lži palestinského vůdce Jásira Arafata už pro nás nejsou žádnou novinkou, ale přesto nepřekvapí, ale vždy šokují. Jeho sliby zastavení intifády a následné vybídnutí k vraždění a ničení jsou tu na denním pořádku. Aby se dva mohli dohodnout, musí mít snahu a přání toto uskutečnit. Ze strany Palestinců veškerá snaha o dohodu ovšem chybí. Je mi líto palestinských dětí, jsou nevinné stejně jako všechny děti na světě, lituji palestinské matky, které trpí stejně jako každá matka na světě, pokud se ublíží jejímu dítěti, lituji všech, kteří musí nést odpovědnost za něco, co nebylo jejich rozhodnutí.
Věřím, že palestinský vůdce si uvědomí, že ne cesta násilností vede ke zdárnému cíli.
Ester Šmídová
[mailto:jlemnice@zahav.net.il]
- pátek 20. dubna 2001
