Paradoxní situace je důsledkem "komunismu".
Představme si, že každý má de facto nárok na tři rohlíky denně. Když dojdou, čeká se, až přivezou z pekárny další.
Máte hlad jako vlk. Svou situaci můžete řešit trpným čekáním ve frontě, tím, že dáte dovozci úplatek, nebo sponzorským darem vedoucímu samoobsluhy. On dokonce bude pravděpodobně takový dar vyžadovat. Koneckonců by nemusel nechat dovézt žádné nedostatkové rohlíky a mohl by se na vás vykašlat.
Každý systém krom čirého konkurenčního kapitalismu totiž produkuje nedostatek. Tam, kde je nedostatek, nastupují zástupné mechanismy, jak si opatřit kýžené zboží vedlejšími cestami. Je lhostejno, zda jde o posun při čekání na endoprotézu, lůžko v domově důchodců nebo místo na právnické fakultě.
Se všemi třemi problémy si inteligentní stát umí poradit bez úplatků i takzvaných sponzorských darů, které jsou na hraně zákona, hlavně však smyslu pro obecnou slušnost a spravedlnost.
Jak by to měl udělat v případě penzionů pro seniory? Pokud nebudeme moralizovat o odpovědnosti rodiny za staré lidi, jsou domovy důchodců báječný byznys.
Neexistuje žádný přirozený nebo solidární nárok na místo v takovém domově. Rozumný stát by však, pokud poptávka převyšuje nabídku, povzbudil dotacemi soukromé investory (jako je kupříkladu povzbuzuje při stavbě automobilek).
Ve chvíli, kdy by takto vznikl mírný přebytek nabídky nad poptávkou, jako například na trhu běžných bytů nebo pohonných hmot, nabízely by klientům drobné dárky domovy důchodců a ne naopak.
