Písničkář Jaroslav Hutka

Písničkář Jaroslav Hutka | foto: Michal Sváček, MAFRA

Společnost potřebuje „odburanizovat“, říká Hutka

  • 278
Jaroslav Hutka, tvrdý kritik české politiky i některých jevů ve společnosti, chce teď sám ve vysoké politice působit. "A kdybych zjistil, že to neumím, tak odejdu," řekl v rozhovoru pro MF DNES známý písničkář, který kandiduje za zelené.

Přejít na volební speciál

Pane Hutko, v roce 2001 jste MF DNES řekl: "Jsem písničkář a literát. Do placené politiky nepatřím." Teď kandidujete jako nezávislý za Stranu zelených v Praze. Co se stalo, že jste změnil názor?
Platí, co jsem říkal. Ale zelení mě oslovili, zda bych za ně nekandidoval. Nejdříve jsem to odmítl, pak jsme se ještě dvakrát sešli a nakonec mě umluvili.

Kdo vás umluvil?
Petr Uhl a pak předseda Martin Bursík. Byl to příjemný večer, tak jsem si řekl: Půjdu s nimi na moře.

Ve své slavné písničce Havlíčku, Havle zpíváte: "Co tě napadlo foukat jim do kaše, nejezdils na koni, cválal si na bleše." Co vás to napadlo, foukat jim do kaše?
Narazil jste na problém naší politiky. Ta píseň pochází z roku 1977 a bylo to řečeno vůči politickému monolitu, kterým byl komunismus. Dnes je situace naprosto jiná. Česká politika je jiným monolitem, který je izolovaný od vnějšího světa. Lidé si myslí, že na pražské Malé Straně sedí zákonodární mimoňové, kteří už vědí pouze to, co se děje ve stranických sekretariátech.

Takže to chcete rozfoukat?
Jdu do voleb s představou, že politika je demokratický rozmanitý systém, žádný monolit. Když narazím na jednotný blok podobný bolševismu, tak na to budu ostře reagovat. Rozmanitost jako taková je zárukou stability nejenom v přírodě, ale i v lidské společnosti.

Jen abyste pak necválal na té bleše, jak sám zpíváte.
Pokud se dostanu do Sněmovny, budu tam s celou partou zelených. Oproti Havlovi v roce 1977 se neobávám, že bych na to byl sám.

V roce 1998 jste se přitom voleb vůbec nezúčastnil. Podle vás byla "slabá nabídka". Proč by právě zelení měli být dobrá nabídka?
Od doby, co mají zelení ve vedení Bursíka, jsou dobrá nabídka. Předtím byli pro mě nepoužitelní, zahledění do sebe, militantní. Nevhodní pro moderní společnost.

Na své internetové stránce jste si vyvěsil i heslo zelených: Konečně změna. Proč bychom měli věřit, že je to nějaká změna?
Naše současné parlamentní strany mají kořeny v minulosti. Zelení jsou otevření do budoucnosti a tvoří jinou interpretaci evropské historie.

Jenže zelení jsou konglomerátem zcela protichůdných idejí. Předseda Bursík je liberál, novinář Petr Uhl levičák. Mezi nimi jste na kandidátce vy. Myšlenkově přece nejste na jedné lodi, když jste před chvílí hovořil o moři. Nebojíte se toho?
Nepozoruji, že bychom se neshodli. Ta hodnocení a přívažky vycházejí z minulosti. Já jsem se s Petrem Uhlem seznámil v roce 1975 a ani tehdy jsem se ho na tyto věci nevyptával. Už tehdy byl pro mě ten jeho "trockismus", jak to někdo nazývá, dávno passé.

Preference zelených i možnost preferenčních hlasů pro vás vytvářejí předpoklad, že ve Sněmovně skončíte. Nebojíte se, že dopadnete jako jiný písničkář, Svatopluk Karásek, kterému ta práce zjevně neseděla?
Nikdo neví, co s člověkem udělá pobyt ve Sněmovně. Kdybych zjistil, že mi to nesedí, že to neumím nebo že tam jsou jiné důvody, tak to místo postoupím někomu dalšímu. Rozhodně nechci trápit jako poslanec ani sebe, ani své okolí.

Cítíte se na poslance?
Politika mě zajímá celý život. Možnost hovořit do toho, jak budeme hospodařit a zacházet s naší společností, jaká budou pravidla hry, to bych mohl umět a těšilo by mě to.

Právě to říkal Karásek také. Pak hlasoval pro věci, s kterými i nesouhlasil. To byste překousl?
Je to past. Mohl bych se dostat do takové situace a vyvolává to ve mně otázky. Bude záležet na celkovém postavení Strany zelených a výsledcích voleb. Já bych se například do žádné vládní koalice nehnal. Ta strana musí v parlamentní i regionální politice zapustit kořeny a já bych klidně uvítal pobyt v opozici.

Ani se neobáváte, že si vás lidé po vstupu do velké politiky přestanou vážit? V Poslanecké sněmovně se někdy odehrávají podivuhodné věci.
To byl důvod, proč jsem napoprvé tu nabídku kandidovat odmítl. Česká politika se někdy podobá v hlavách lidí vstupu do hnoje, od kterého bude člověk smrdět navěky.

Naše politika je hnůj?
Ne. Ale nelíbí se mi. Nezabývá se životem společnosti, ale osobními zájmy některých politiků. Strany jako celek nefungují dobře. Když se dívám na Sněmovnu, tak jsou tam odporné hádky nebo se hovoří o něčem, co bylo dávno rozhodnuto a dělá se stafáž něčemu, co je pryč. Různé věci se tam pouze splachují.

Zopakuji otázku. Nebojíte se, že si vás lidé přestanou vážit?
Nebojím. Jako kumštýř jsem vždy riskoval, i když tady je ten risk větší. Kdybych se bál, tak do toho vůbec nejdu.

Kdysi jste tvrdil, že si nevážíte žádného českého politika. To platí?
Teď jste mě zaskočil. Ale nemohu říci, že bych si někoho ze současných politiků skutečně vážil.

Co Martina Bursíka? Vy kandidujete za stranu, která má předsedu, jehož si nevážíte?
On ještě není politik.

Jak to? Byl dokonce ministrem a dlouho pražským zastupitelem.
Vůči němu nemám výhrady. Je to bezvadný a otevřený kluk. Máme téměř stoprocentní shodu názorů a pohledů na svět. Myslím, že by se mohl ukázat jako skvělý politik.

Podívejme se na další české politiky. O prezidentu Václavu Klausovi jste kdysi řekl, že "ztělesňuje jen další fázi bolševismu". Ještě pořád si to myslíte?
Ano. A k tomu vyrůstají nové věci, které se mi u něj také nelíbí. On se přeceňuje a zdůrazňuje příliš nacionální akcent, akcent rozporů mezi námi a Evropou. Tím navazuje na nějaké romantické tradice, které se ukázaly jako nebezpečné. Velikost národa, důstojnost státu, pevnost hranic, to se možná líbilo Frankovi nebo Mussolinimu. Klaus v tom nesplňuje pro mě všeobecné pojímání svobody.

Prezident Klaus je jako diktátoři Franco a Mussolini?
To neříkám, ale v jejich dobách se rozvinula filozofie toho, že národ je posvátný, že stát je posvátný.

Zelení nevyloučili povolební koalici ani s ČSSD, ani s ODS. Co si myslíte o Mirku Topolánkovi?
Nemám na něj hotový názor. Jediné, co mě na něm udivilo, je, že si tam nechal i starou vrstvu lidí z ODS, kterou měl vyměnit. Na krajské a místní úrovni přitom funguje ODS velice dobře. K občanským demokratům, kteří dlouhá léta sedí v parlamentu či byli už v Klausových vládách, k těm nemám důvěru.

Vy kandidujete za zelené jako nezávislý. Kdyby vám to nabídla ODS, bral byste to?
V žádném případě.

A za sociální demokracii?
Také ne. Pouze zelení jsou pro mě alternativou.

Tak co si myslíte o premiérovi Jiřím Paroubkovi?
Je tam krátce a je trochu divoký. Problém jsou jeho spolupracovníci.

Kteří?
Ministr Jandák se mi vůbec nezdá. Kultura mě přitom samozřejmě hodně zajímá. On je k ní neuctivý. V případě památkářů všechny vyhodil, ale žádnou koncepci tomu nedal. Místo toho, aby se v tomto případě snažil omezit korupci, pouze prohloubil zmatek. Takový ministr je neštěstí.

Podívejme se teď, jak jako nezávislý a písničkář znáte program Strany zelených. Znáte ho dobře?
Znám, ale on má kolem šedesáti stran, takže mě možná někde lapíte.

Nejsem tady od lapání, ale mohou se vás na to zeptat voliči. Co říkáte například návrhu zelených na zrušení přijímacích zkoušek nejenom na vysoké, ale i na střední školy?
To je úplně v pořádku. Střední školy by musely rozšířit svá místa, protože stále více dětí se dnes hlásí například na gymnázia. Ale nedostanou se tam. Bariéru zkoušek je proto dobré zrušit.

Kde byste vzali peníze například na nové školy? Navíc to je v kompetenci krajů a obcí a ty na to nemají. Aby to neskončilo u špidlovského "zdroje jsou".
Vzdělání je naprostá priorita moderní společnosti, na to se musí najít zdroje. Stát by na to měl mít, jenom si musíme určit, co chceme a co ne. Například investice do dopravní infrastruktury jsou velké, něco by se mohlo přelít do školství a nevrážet to pouze do asfaltu a betonu.

Jezdíte autem?
Jezdím.

Po čem byste jezdil, kdyby nebyl ten asfalt a beton? A silnice navíc nejsou v dobrém stavu.
Jde o rozumné hospodaření. Všude nemusí být dálnice, ale levnější rychlostní silnice a měly by se dobudovat obchvaty měst, aby tam ti lidé netrpěli obrovskou dopravní zátěží. Ale vrátím se ke školství. Kvůli němu bych stát klidně zadlužil, to je dluh, za který bychom se nemuseli stydět před budoucími generacemi, které ho budou splácet.

Nemohli by jít zelení příkladem a sami méně jezdit autem?
To je často nereálné, protože byste se na některá místa vůbec nedostal. Zejména v případě některých vesnic. Když člověk přemýšlí nad situací, ve které jsme v případě rozvoje automobilismu, tak vždy dojde k tomu, že určitá omezení či změny jsou na místě. Kdybych byl ve Sněmovně, tak do ní budu jezdit na kole.

To se vám to říká, když to máte z domu do Sněmovny kousek a navíc poslanci mají tramvaj zadarmo.
To je pravda, ale ty výsady bych zrušil.

Takovým hitem zelených je zákaz jízdy kamionů od pátku odpoledne až do neděle. Jaké máte s kamiony zkušenosti na silnicích?
Jezdím z koncertů často v noci a i tehdy to někdy bývá strašné. O víkendu by kamiony neměly jezdit a měla by se daleko více posílit železniční doprava.

Zelení navrhují zdvojnásobit rozpočet na kulturu. Vy jste písničkář, nemyslíte si, že by se spíše mělo ministerstvo kultury zrušit a peníze přerozdělit městům a obcím?
Mělo by to být jedno procento rozpočtu, což je obvyklé v Evropě. O těch penězích by ale měli rozhodovat ti, kteří jsou problémům nejblíže a umějí je nahlédnout. Ministerstvo z centra na konkrétní problémy nedohlédne. Z centra se mají řídit pouze základní věci související například s kulturním dědictvím.

Troufl byste si právě na post ministra kultury?
Pro mě je hranicí vstup do Sněmovny. Takovou úřednickou funkci bych nechtěl.

Všechny strany - včetně zelených -hovoří najednou před volbami o potírání korupce. Znáte na ni lék?
Udělal bych všechno co nejprůhlednější a zjednodušil bych byrokracii. Korupce je zde zakořeněna téměř jako kus národní povahy, proto se špatně mýtí. Netýká se přitom pouze úředníků, ale i těch, co úplatky dávají.

Setkal jste se u nás s tím, že někdo chtěl přímo od vás úplatek?
Nesetkal. Proč by po písničkáři někdo něco chtěl? Ale mám několik kamarádů, kteří se s tím setkali.

Zelení prosazují majetková přiznání. Kromě politiků i pro úředníky, manažery firem i blízké rodinné příslušníky. Souhlasíte s tím?
Určitě. Nejsem si ale zatím jist, kde je ta hranice.

Měl byste problém podat majetkové přiznání třeba i za manželku?
Vůbec ne, žádný problém s tím nemám. Pro politiky by to mělo být automatické, a pokud se těmi blízkými myslí manželka, tak to také.

V závěru se chci zeptat na to, zda vlastně nejdete do vysoké politiky pouze z toho důvodu, že jste zatrpklý až zapšklý, protože poměry u nás už léta tvrdě kritizujete.
Dělám to proto, že česká politika je povrchní a bezzubá. Společnost potřebuje odburanizovat. Rozhodně nejsem zatrpklý a zapšklý. Nevidím ale vývoj společnosti jako beznadějný, zelení jsou na cestě.

V tom mi připomínáte Karla Kryla, který umřel s představou, že měl dostat daleko větší možnost vývoj po listopadu 1989 ovlivňovat.
Já netrpím tím, že mi byla dána malá šance. Mám šanci takovou, jakou jsem si dokázal prosadit. Kryla ta změna strašně zaskočila, nebyl na ni připravený. On tu jakoby lásku a šílenou popularitu psychicky těžko nesl. Z toho to mohlo pramenit.

Vy to nesete dobře?
Já jsem nikdy nebyl tak populární jako Kryl a nikdy jsem neměl tak jednoznačné fandy.

Když kdysi němečtí Zelení poprvé vstoupili do Bundestagu, šokovali svým oblečením. Žádné obleky, ale svetry. Vy jste dost nonkonformní. Pokud se do Sněmovny dostanete, v čem vás můžeme očekávat?
V tom, v čem chodím teď. Kravatu a oblek na sebe nevezmu. Celý život jsem je na sobě neměl a nevidím žádný důvod to měnit. Ve Sněmovně mohu být užitečný pouze tím, že zůstanu takový, jaký jsem.

Jaroslav Hutka

Folkový hudebník, skladatel a zpěvák se narodil 21. dubna 1947 v Olomouci. Studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole. V šedesátých letech začal vystupovat. Několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Podepsal Chartu 77 a zakládal folkové sdružení Šafrán. V říjnu 1978 odešel z Československa a žil v emigraci v Holandsku. V roce 1989 se vrátil. Svou tvorbu vydává sám v edici Samopal. Je potřetí ženatý, má jednoho syna a dvě dcery.

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video