Klíčový je pro Spojené státy postoj států, které mají s Irákem společnou hranici. Turecko pro útok ze severu, Jordánsko pro útok ze západu a Kuvajt pro útok z jihu.
Americké plány komplikuje rozhodnutí tureckého parlamentu, který rozmístění spojeneckých jednotek na svém území nepovolil. Přesto americké přípravy v Turecku pokračují. Turecká vláda totiž získala podporu armády a hodlá vyzvat poslance k novému hlasování.
Jordánsko v minulých měsících několikrát avizovalo, že své území jako předpolí pro americký útok neposkytne. Jordánští představitelé pak připustili, že nebudou bránit v přeletu amerických letadel, přestože ho formálně nepovolí.
V Saúdské Arábii využívají Američané leteckou základnu Prince Sultána, ležící 80 kilometrů jižně od metropole Rijád. Působí na ní pět tisíc mužů. Celkem je v oblasti Perského zálivu 215 tisíc spojeneckých vojáků.
Kuvajt, kde se na zásah proti Iráku připravuje přes sto tisíc amerických vojáků, nabídl k dispozici své území i jednotkám, které chtěly USA původně rozmístit v Turecku. Pravděpodobných alternativ úderu proti Iráku je několik.
Model války v Zálivu
Podle internetového serveru efreedomnews.com vyžaduje několikaměsíční pozemní invaze ve stylu války v Perském zálivu vojska v počtu 150 až 250 tisíc mužů. Nepočítá s kurdskou podporou na severu a šíitskou na jihu.
Podrobně tuto variantu popisují BBC News, podle nichž by měla operace dvě fáze. Nejprve bude obsazeno druhé největší irácké město Basra útokem ze Zálivu a z Kuvajtu a zároveň letecké útoky z Turecka a z Jordánska odříznou sever a západ Iráku.
V druhé fázi by pozemní vojska pronikla hluboko do nitra země, utáhla smyčku kolem Bagdádu a dobyla ho. BBC News odhadují začátek úderu na polovinu března, ukončení operace nejpozději na konec května, kdy začnou v Iráku nesnesitelná vedra.
O válce s Irákem rozhoduje Afrika
Afghánský model
Krátkodobější možnost počítá se zapojením irácké opozice: místní opoziční skupiny vyprovokují ozbrojené povstání proti Saddámovi a americká armáda je ze vzduchu podpoří. Nakonec zasáhnou americké speciální jednotky vybavené nejmodernější technikou.
USA by zřejmě při této variantě útoku vystačily přibližně s padesáti tisíci vojáky. Problémem ovšem je, že irácký odboj je slabý a roztříštěný a nemá zázemí k vedení ozbrojeného boje proti ústřední vládě. Přeběhnutí Saddámových generálů do opozičních řad je také nejisté.
Malá rychlá invaze
Scénář předpokládá nasazení 50 až 75 tisíc vojáků v synchronizovaných útocích ze tří stran: z jihu (Kuvajt, Perský záliv), severu (Turecko) a západu (Jordánsko). Tyto útoky by rychle zničily velitelská centra mimo Bagdád, americké jednotky by směřovaly k hlavnímu městu.
Silné vzdušné údery by přitom zlikvidovaly propojení zbylých iráckých vojsk s Bagdádem. Věrní kolem Saddáma - speciální jednotky a republikánská garda - by se
tak ocitli v izolaci a posléze rychle podlehli americké přesile.
Útok z centra
Za obtížně proveditelný, i když možný, označil plán útoku z centra šéf české vojenské rozvědky Josef Prokš. Šlo by o mohutný výsadek přímo v hlavním městě a okolí.
Saddám k Bagdádu stáhl hlavní vojenské síly. V případě jejich zničení by bylo relativně snadné obsadit zbytek území. Nevýhodou této varianty jsou vysoké ztráty na životech.
Státní převrat
Puč je nejméně pravděpodobná, ale nejlevnější a nejrychlejší varianta. Mluvčí Bílého domu Ari Fleischer loni v říjnu řekl, že jedna střela by byla efektivní cestou, jak odstranit hrozbu, už Saddám představuje.
Změna režimu je vítaná, ať přijde v jakékoli formě, řekl. Narážel tím na možnost odchodu Saddáma Husajna do exilu. K variantě převratu se přiklánějí ti, kteří zastávají názor, že válka není nevyhnutelná.
