V paláci provinčního guvernéra v Laškargáh na jihu Afghánistánu to minulou středu vypadalo na běžnou zdvořilostní ceremonii. Jenže potřesení rukou mezi guvernérem a oblastním šéfem sil NATO tentokrát nepostrádalo punc historické chvíle.
Následný slavnostní odjezd kolony aut britské armády, se kterým se papaláši loučili květinami, totiž znamenal, že koaliční síly daly ulicím města, o které kdysi sváděly líté boje, nadobro sbohem.
Laškargáh byl mezi prvními sedmi oblastmi, které by měly otestovat, zda Afghánci svedou ukočírovat bezpečnostní situaci. "Pojďte zítra se mnou a uvidíte, že v Laškagáh nejsou mezinárodní vojáci," kasal se Ašraf Ghání, který v Afghánistánu zodpovídá za přechodovou fázi.
Podle britských velitelů ale byla celá slavnost jen divadlem. V praxi totiž Britové předávají velení afghánské armádě už rok a ulice střeží afghánští vojáci a policisté sami už několik měsíců. Britové navíc nevyklízí oblast úplně.
Provincie se předávaly potichu, nepřítel bude útočit
Klid budou střežit z nedaleké základny a kdyby se něco semlelo, afghánským kolegům operativně vypomohou. Ze dvou předaných provincií, tří měst a dvou distriktů byl Laškargáh bezpečnostně nejsložitější. Další místa jsou považována za relativně bezpečná.
Bezpečnostní situace v AfghánistánuPodle červnových čísel agentury OSN v Afghánistánu se od dubna do června oproti stejnému období loni zvýšil počet bezpečnostních incidentů o 51 procent. V tomto období zemřelo 1090 civilistů, což je o 20 procent více, než v roce 2010, který byl dosud nejkrvavějším rokem afghánského tažení. V červenci se počet útoků ještě zvýšil, a tak situace nevypadá příliš slibně. (více o bezpečnostní situaci čtěte zde) |
Přesto se historické předávání provincií z bezpečnostních důvodů muselo obejít bez bujarých oslav. V úplně první předané provincii - Bamjánu - vědělo o ceremonii jen pár zasvěcených úředníků a hrstka novinářů. (více čtěte zde)
Spojenci tak ukončili první fázi předávání oblastí Afgháncům. "Přesto, že se povstalci snažili proces narušit, skončil velkým úspěchem," uvedl Ghání. Tálibánci však v uplynulých čtrnácti dnech prolili afghánskou krev na několika místech a s útoky jistě nekončí.
Naopak lze předpokládat, že se teď zaměří na oblasti, kde už nehlídkují západní vojáci a budou chtít v ulicích zasít strach a chaos. Afghánskou armádu tak zřejmě čeká první ostrá zkouška. Pokud obstojí, bude se moci uvažovat o předání dalších oblastí.
Podle generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena je předávání založené na podmínkách, ne na kalendáři, a tak termín druhého kola předávání ještě nepadl. V kuloárech se pouze špitá, že by bezpečnost dalších oblastí Afghánci mohli dostat na starost před koncem roku.
Předávání může zpozdit korupce i negramotnost v armádě
Kromě bezpečnostní situace, která je nejhorší od začátku invaze v roce 2001, drží klíč od předávání dalších provincií i Afghánská národní armáda (ANA). A právě o její připravenosti experti i přes velké výcvikové úsilí spojenců pochybují.
Úroveň afghánské armády, kterou začalo NATO budovat z ničeho v roce 2002, se rok od roku rapidně lepší. Hlavní problémy, kterým jsou negramotnost, dezerce, špatná morálka i korupce, však přetrvávají a mohou odchod západních vojsk z provincií a nakonec i z celého Afghánistánu značně přibrzdit.
Instruktoři, kteří mají na starosti výcvik, si stěžují, že drtivá většina afghánských vojáků neumí číst a psát. Neumí si tak přečíst rozkaz a reagovat na něj. Jen s obtížemi hledají v mapě, počítají nebo třeba zapisují poznávací značky aut.
Hlavní úsilí se tak teď zaměřuje na vymýcení negramotnosti a Afghánci, kteří číst a psát umí, automaticky míří do vyšších funkcí. Vznikající armáda se také potýká s mohutnou dezercí. Podle agentury AFP připadá na každých deset rekrutů šest dezertérů.
Dezerce je problém především v oblastech, kde se svádějí líté boje. Své o tom ví velitel jednotek u města Mardžá v neklidné provincii Hílmand. Smutně připouští, že si jen v květnu z jeho 650členné jednotky vzalo dovolenou nebo šlo domů 155 vojáků.
"Někteří z nich už se možná nevrátí," podotkl Major Hanifuláh Šinvárí. "Před dvěma dny utekli čtyři vojáci. Myslím, že jsou vystrašení," dodal. V sousední provincii má důstojník k dispozici jen 72 ze 140 mužů, kterým by měl podle tabulek velet.
Příslušník afghánské armády pomáhá svému zraněnému kamarádovi, dalšího zraněného afghánského vojáka nesou Američané
Afghánští vojáci při slavnostními ceremoniálu přebírají bezpečnost města Laškargáh do svých rukou
Policisté nemají u Afghánců tak dobrou pověst jako vojáci, ale bezpečná budoucnost země je bez nich nemyslitelná
NATO se tak snaží Afghánce motivovat vyššími mzdami a častějším střídáním mužů v první linii. Muži, kteří zůstávají věrní armádě, ale často mají problémy s morálkou.
Tálibán je (ne)přítel, velí schizofreničtí vůdci
Podle britského listu The Guardian například v pět hodin ráno, když má patrola vyrážet do terénu, Afghánci teprve vstávají, modlí se a zvolna dávají dohromady své věci. Připravení Američané tak často hodinu čekají, než mohou vyrazit.
Afghánská armáda v číslechAfghánská armáda by se měla rozrůstat rychlostí 2800 vojáků měsíčně, aby v říjnu dosáhla čísla 171 600 mužů ve zbrani. V té samé chvíli by mělo v Afghánistánu působit 134 tisíc policistů. Cílem spojenců je do roku 2014, kdy se z Afghánistánu stáhne většina spojeneckých jednotek, vycvičit 370 tisíc příslušníků bezpečnostních sil. |
Morálce také nepřispívá schizofrenie, která plyne z nejvyšších pater politiky. Nejvyšší představitelé země, včetně prezidenta Hamída Karzáího, hovoří o přátelství nezbytném při vyjednávání s Tálibánem. Povstalci jsou přitom hlavní překážkou míru.
Zmatení vojáci tak neví, jestli mají s Tálibánem bojovat, nebo se s rebely přátelit. Úsilí spojenců také hatí všudypřítomné úplatky a lichvářské ceny vybírané za používání některých úseků silnic a podobně.
Armádu, která by měla být zárukou bezpečnosti, sužují i skryté problémy. Je to například nedostatek mužů schopných velet a také malé zastoupení paštunských vojáků. Většina mužů ve zbrani je totiž ze severních oblastí a nehovoří paštunským nářečím.
Pokroky armády sledují Afghánci i západní politici
Další nezbytnou podmínkou toho, aby mohli spojenci ze země odejít, jsou finance. Jen americký Kongres vyčlenil pro afghánské ozbrojené síly na příští rok 12,8 miliardy dolarů. Velkorysý rozpočet se ale bude tenčit a podle odborníků bude trvat až deset let, než se armáda i finančně postaví na vlastní nohy.
Analytici soudí, že jedna věc je armádu vybavit a vycvičit a druhá pak ji vést a udržet, což musí Afghánci dokázat ve velmi krátkém čase. V tuto chvíli tak nikdo netuší, jestli se v roce 2014 Afghánci budou moci spolehnout pouze na vlastní obranu.
Jednu nespornou výhodu však armáda do vínku dostala. Podle průzkumů Afghánci muže a ženy v uniformách ANA respektují a důvěřují jim, na rozdíl od policistů, kteří se daleko snáz zaplétají do korupčních sítí a kšeftů lokálních mocipánů.
Už brzy se ukáže, zda armáda jejich důvěru nezklame a dovede zemi sama ubránit. S napětím to budou kromě Afghánců sledovat i západní politici. Ostatně David Cameron a Barack Obama budou chtít obhájit svá křesla a to půjde s nepopulární válkou v Afghánistánu na bedrech jen těžko.
