K jízdě musí být připraven třeba i v noci nebo o víkendu. Normální pracovní doba této speciální taxislužby je sice od 7 do 15.30 hodin, ale auto i řidič jsou za mírný příplatek v pohotovosti prakticky kdykoliv.
"Podle mých zatím malých zkušeností, ale i podle statistiky ostravské speciální taxislužby jde především o cesty k lékaři. Všechno ostatní si totiž vozíčkáři mohou obstarat jinak - nákupy udělá asistent nebo sousedka, ale k lékaři musí každý sám. A ne všichni se mohou stále prosit syna či dcery, aby je odvezli," přibližuje mladík hlavní důvod vzniku netradiční taxislužby.
Charita, která taxi provozuje, se však nijak nebrání ani dalším cestám vozíčkářů. "Zrovna včera k nám dorazila jedna nadšená vozíčkářka a říkala, že je to báječný nápad, že si nás objedná, vezme kamarádky a vyrazí po letech společně na Kopeček. Jiní zase počítají s tím, že nás využijí pro cesty do divadla a zpět či za jinou kulturou," popisuje Josef Teč.
Ceny za dopravu jsou totiž opravdu lidové: patnáct korun za cestu tam i zpět po Olomouci a drobné příplatky za cesty mimo vnitřní pásmo města nebo za cestování mimo vymezenou pracovní dobu.
"Nejde jen o vozíčkáře. Nikdo nedokáže spočítat, kolik je ve městě starých nepohyblivých lidí, kteří tráví dny mezi čtyřmi stěnami a došourají se akorát od kliky ke klice, ale ven už nedojdou. I pro ně jsem tady, aby se znovu vrátili do života," vysvětluje mladík.
Jako uchazeč o tuto práci musel projít sítem přísných psychotestů. "Co kdyby se třeba ukázalo, že mám skryté agresivní sklony?" směje se. Kromě toho, že bude jezdit po frekventovaném městě, musí totiž dobře vycházet s lidmi a umět vozíčkářům pomoci.
"Největší strach jsem měl z charakterového testu. Strašili mě, že se v něm ukáže i to, co o sobě člověk raději nechce vědět. A byla to pravda," říká. "S tím, že mi práce bude zasahovat do soukromí, jsem počítal. A zatím mi to nijak nevadí. Na druhou stranu zase nemusím chodit do práce třeba na šest jako mnozí jiní," pochvaluje si světlejší stránky neobvyklého zaměstnání.
