Do Ameriky jsem nejela jako klasický turista. Chtěla jsem se tam setkávat s lidmi, pochopit jejich mentalitu, kulturu. Náhodné prožitky na cestě mají pro mě větší význam než "chození" podle průvodce. Ostatně průvodce jako knihu jsem s sebou záměrně neměla, pouze mapu s krátkými popisky. Oddala jsem se duchu země a dala jsem volný průchod cestě a jejímu poslání, které se vyjeví až právě během ní.
O fotkáchIlustrace k textu tvoří autorčiny snímky pořízené mobilním telefonem. Technicky nic moc, ale podle nás uchovávají autenticitu cesty a zápisu. |
Když se podíváte na tuto webovou stránku, mělo být to být zřejmé http://www.breckenridge.com. Breckenridge je známé lyžařské středisko v Coloradu, nedaleko Denveru, leží asi tak 2900 metrů nad mořem. Petra bydlí o něco výš, v horách kolem 3300 metrů nad mořem. A tam se mi stala se zvláštní věc. Dorazila jsem do Friska, malého městečka v údolí oněch hor. Petra mě vyzvedla autem,a jely k ní domů. Už předtím mě Petra upozornila, že mohu dostat elevation sickness, tedy nemoc z nadmořské výšky. A skutečně. Čím výš jsme jely, tím mi bylo malátněji. Petra mě ujistila, že za pár hodin to bude OK - když si vezmu aspirin. U ní doma jsem se už jen zhroutila na zem.
Den a půl mi bylo tak špatně, že mi bylo naprosto jasné, že s americkými Krkonošemi je pro mě ámen, a že se budu muset vrátit do Denveru. Ani deset aspirinů nepomohlo a ranním autobusem (greyhound) jsem odjela do Denveru, po dálnici 70, která patří k nejhezčím v USA - nabízí úžasnou rozmanitost krajiny. V Denveru mě vyzvedl známý mého známého a v jeho skvělém domku jsem se tři dny dostávala z elevation sickness.
O autorceMilena Oda (*1975 v Jičíně) je českou německy píšící prozaičkou, překladatelkou a dramatičkou. Po studiích germanistiky a historie v Olomouci pokračovala ve studiu romanistiky, anglistiky a divadelní dramaturgie v Německu a Rakousku. Jako praktikantka dramaturgie a režie působila v letech 2001–2003 na divadelních scénách v Klagenfurtu a Düsseldorfu. V současné době žije v Berlíně jako spisovatelka. Mimo jiné přeložila do němčiny spolu s A. Tretnerem román Jáchyma Topola Kloktat dehet (pod názvem Zirkuszone, vyšel roku 2007). V roce 2002 získala za svůj text Schritt und Tritt (Krok za krokem, česky v Labyrint revue č. 21–22) Cenu poroty v rámci soutěže německy mluvících autorů Open Mike i první cenu na vídeňském literárním festivalu Marguaritte d’Or. Za svou divadelní hru Mehr als Meer, kterou pod názvem Pěkné vyhlídky vydalo nakladatelství Větrné mlýny (2006), byla v roce 2005 nominována na Cenu Nadace Alfréda Radoka. Její prozaický debut Pí na druhou (Piquadrat) vyšel v roce 2007 jako bibliofilský výtisk v drážďanském nakladatelství Buchenpresse. Hlavním hrdinou je matematik Pius, posedlý dokonalým světem čísel, a jeho pomyslný monolog, plný absurdních momentů a černého humoru na hraně a někdy za hranicí zdravého rozumu. Zdroj: http://www.nocliteratury.cz Autorčiny stránky: http://www.milenaoda.com. |
V první části tohoto "cestopisu" jsem napsala, že jsem se náhodou v knihkupectvích "tiše" setkala s dvěma českými autory: Jáchymem Topolem a Milanem Kunderou, tedy s jejich knížkami. Podobně zajímavý zážitek se mi přihodil u mého denverského známého Leeho, původem Angličana.
Byla jsem pozvána na večeři. Ač jsem ještě bojovala s elevetion sickness, pozvání jsem neodmítla. Lee už totiž měl přátelé sezvané a já nechtěla, aby návštěvu kvůli mě rušil. Při představování jsem uvedla, že jsem nejen z Berlína, nýbrž i z Čech nebo-li z Prahy, jak se zkráceně ve světě říká... Leeho přátelé se navzájem rovněž neznali, tudíž to byla taková premiéra pro všechny. Jedním hostem byla žena, druhým muž. Ale oba, když jsem se představila, vyjádřili nadšený vztah k Čechám a k české kultuře... Ona, Bebsy, strávila dva měsíce v Čechách, začala se učit česky a poznala velkou část naší země. On, Robert, celkem evropský typ, kolem padesáti, si chce splnit velké přání: přijet do Evropy, konkrétně do Čech, a měsíc v nich cestovat na motorce. Tak taková náhoda při večeři v Denveru...
Že jsem během své americké cesty přitahovala české duchy, to se mi potvrdilo i v Los Angeles. V Culver City, kde jsem v LA bydlela, jsem se rozhodla zase jednou navštívit Mc Donald´s - už jen proto, že tam byla wi-fi síť. Sice pomalá, ale chtěla jsem si udělat trochu změnu, protože jsem většinou chodila na internet do Starbucks. Ostatně Mc Donald´s mi je v USA sympatičtější než v Evropě, prostě do tamější kultury patří. Navíc byl tenhle Mc Donald´s už na první pohled výjimečný: visely v něm plakáty s filmovými scénami, portréty režisérů a prostor McD byl koncipován jako ve filmovém studiu. Tak jsem si to fotila a psala názvy filmů, které jsem neznala. Když jsem tam tak chodila vedle jedlíků hamburgerů, tak na mě jeden mladík přátelsky zavolal, že si to nemusím fotit ani psát, že to je všechno na internetu. Jen jsem mu řekla, že takovýhle oduševnělý McDonald jsem ještě neviděla. On na to: "Je skutečně výjimečný, protože na tomhle místě točil Charlie Chaplin své první filmy a tady v Culver City měl své studio, dřív to byl první Hollywood." A zeptal se mě: "By the way, where are you from?" Přemýšlela jsem, zda mám říct Berlín či Prahu, protože když už takový výběr mám, volím odpověď podle situace. Tentokrát jsem zvolila Prahu. A on mi zcela suverénně česky řekl: "Česky se učím na univerzitě, mám moc rád češtinu a Čechy." Z toho už jsem byla samozřejmě paf! Přisedla jsem si k němu. Dozvěděla jsem se, že taky ovšem mluví perfektně mluví rusky a právě zde se v mekáči učí - by the way - arménsky. A co víc, nabídl mi, že mi ukáže něco z Los Angeles a já ho za to budu zkoušet ve skloňování českých sloves.
Souhlasila jsem, i když jsem tušila, že se stejně nakonec budeme bavit anglicky. Ale protože jsem byla v LA teprve druhý den a nikoho jsem tam neznala, a to město se mi zdálo nezkrotné... Navíc jsem byla zde už bez auta! A tak mi ten multilingvista anglicky vysvětlil, jak jezdit po LA autobusem. To také není marné!