Tomu však předcházela dlouhá léta výzkumů na stroji, kterému firma Lockheed Martin poněkud nepoeticky přezdívala CL-282.
Americké zpravodajské služby potřebovaly co nejvíce informací o bývalém spojenci a novém protivníkovi: Sovětském svazu. Jenže zde měly minimum agentů. Bylo potřeba vyrobit stroj, který bude létat v "nesestřelitelných" výškách a přitom dokáže vyfotografovat téměř každý předmět.
Lockheed si mohl říci o jakoukoli částku. Zemřely čtyři desítky zkušebních pilotů. Firma Kodak dodala na svou dobu ultrakvalitní kamery.
Výsledek? Dvacet metrů dlouhý stroj - možná by bylo na místě říci široký, protože rozpětí křídel je třicet metrů.
Létá ve výšce třiceti kilometrů a je schopen vyfotografovat jakýkoli objekt větší než devadesát centimetrů. Tvar "létá" je na místě, U-2 je totiž stále ještě používán. Byl například nasazen v obou válkách v Perském zálivu.
"Myslím, že lze sotva pochybovat o tom, že se nyní používají proti cílům jako Severní Korea a Írán," řekl agentuře Reuters John Pike, ředitel bezpečnostního myšlenkového trustu Globalsecurity.org.
Řídit takový letoun patří mezi nejtěžší dovednosti v tomto oboru. Je k tomu potřeba skafandr podobný obleku kosmonautů za 250 tisíc dolarů, který zároveň vyrovnává pokles tlaku.
To, že U-2 není nesestřelitelný, se ke smůle Američanů ukázalo již v květnu 1960, když Sověti vyvinuli systém protiletadlové obrany SAM. Získat zpět pilota Francise Garyho Powerse přišlo USA draho, další pilot Rudolph Anderson za kubánské krize v roce 1962 zemřel.
Jiní letci zemřeli při přistání. Celkem Pentagon přiznal sedm sestřelení, spolu s nehodami však bylo úmrtí zřejmě mnohem více.
Piloti si přes všechna nebezpečí pochvalují výšku, ve které se vznášejí. Ta je na pomezí atmosféry a kosmu, takže mohou spatřit zakulacení zemského povrchu, modř vzduchu a bělost mraků dole i čerň posetou tečkami hvězd nad sebou.
Úchvatný pohled je vykoupením za těsný prostor kabiny a tísnící kombinézu, jež svírá a brání v pohybu.
