Josef Bednařík se svou manželkou v sedmdesátých letech.

Josef Bednařík se svou manželkou v sedmdesátých letech. | foto: MF DNES

Špion StB radil ve Francii ministrovi vnitra

  • 7
Komunistická rozvědka dostala svého agenta až do blízkosti francouzského ministra vnitra Pierra Joxe. Agent Josef Bednařík v osmdesátých letech působil jako Joxův poradce pod jménem Guillaume Beard. Byl to patrně největší "průnik" komunistické tajné služby do vládních kruhů v západní Evropě.

Tyto informace získala MF DNES z dosud utajované části archivu bývalé Státní bezpečnosti. Bednařík utekl do Francie v roce 1980 jako třicetiletý. Tvrdil o sobě, že je politicky pronásledován, protože podepsal Chartu 77.

Uchytil se ve vysokých politických kruzích také díky tomu, že získal důvěru vlivných českých emigrantů – včetně spisovatele Pavla Tigrida nebo člena Evropského parlamentu Jiřího Pelikána.
 
MF DNES zastihla Bednaříka telefonicky ve francouzském Dijonu. Tvrdí, že u StB byl jen naoko. Ve skutečnosti prý pomáhal americké CIA.

Zarytý antikomunista
O Josefu Bednaříkovi v osmdesátých letech téměř nikdo nepochyboval, že je to zarytý antikomunista. Rodák z Olomouce podepsal v roce 1977 Chartu 77, zapojil se do disidentského hnutí a v lednu 1978 byl za to zatčen. Ve vězení strávil 18 měsíců za "pobuřování". Když ho pustili, začal mluvit o tom, že uteče na Západ a "vrátí se leda tak na tanku", aby porazil komunisty.
 
V Praze se stýkal s vlivnou disidentkou Danou Němcovou a od ní se dostal k další významné rodině odpůrců režimu – Jiřího Pelikána, který emigroval na Západ po roce 1968. S Pelikánovým bratrem Vladimírem se sblížil natolik, že byl považován téměř za člena rodiny. "Když byl můj otec Vladimír po infarktu," vzpomíná dnes jeho syn Vítek Pelikán, "byl u něj Bednařík skoro každý den a staral se o něj."
 
Jednoho dne roku 1980 se však Bednařík rozhodl utéct do Francie. "S každým z nás se v Olomouci ještě vyfotil a odjel. Od té doby jsem ho neviděl," řekl Vítek Pelikán, jehož strýc Jiří Pelikán před tím, než emigroval, šéfoval Československé televizi. Bednařík se pak s fotografiemi a "zárukou" od Pelikánovy rodiny snáze usadil ve francouzském Dijonu a pronikl až k ministru vnitra Pierru Joxovi. V roce 1987 získal francouzské občanství a přijal jiné jméno: Guillaume Beard.

"Plivnul bych mu do tváře"
Po pádu komunismu v roce 1989 však byla Pelikánova rodina v šoku. Dostala důvěrnou informaci, že Bednařík svůj antikomunismus jen předstíral, protože ve skutečnosti byl agentem komunistické rozvědky.

"Kdybych ho dnes potkal, plivnul bych mu aspoň do tváře. Kolaboroval s režimem a nás podvedl," říká Vítek Pelikán. Dokumenty s detaily o Bednaříkově spolupráci s StB však nikdo z jeho rodiny dodnes neviděl. A o Bednaříkovi raději nemluvili.
 
MF DNES se nyní, sedmnáct let po pádu komunismu, dostala ke stále utajované části archivu StB. Z části dochovaného spisu vyplývá, že Josef Bednařík byl vytipován k práci agenta už v sedmdesátých letech, když byl ve vězení.
 
"Dne 26. března 1980 byl po předcházejících prověrkách dán návrh na verbovku Josefa Bednaříka jako agenta," píše se v materiálech StB. Bednařík začal pracovat pro rozvědku pod krycím jménem "Portos", pak jako "Aramis". Úkol byl jasný: usadit se ve Francii a v případě vypuknutí třetí světové války by na tomto "nepřátelském území" vedl tajné operace a řídil by tři další tajné agenty: Tomanského, Focheho a Parkera.
 
Informace z Francie získávala rozvědka přes "mrtvou schránku", což bylo předem domluvené místo, kam Bednařík uložil zprávu a jiný důstojník ji v domluveném čase vybral a převezl do Prahy. Mrtvá schránka byla umístěna na pánském záchodě Cafeterie Presto v obchodním centru Galaxie v Paříži. Bednařík měl vzkazy nechávat za splachovacím zařízením. S centrálou udržoval kontakt i radiospojením. Pro příjem kódovaných zpráv používal přijímač Sony ICF 7600 DS.
 
Kromě kvalitních informací o emigrantském hnutí ve Francii z okolí Jiřího Pelikána, ale třeba i Pavla Tigrida měl Bednařík (tehdy už jako Beard) přístup i k ministru vnitra Pierru Joxovi a po letech i k vůdci nacionalistického hnutí Le Penovi. StB tak měla dokonalý přehled o aktivitách emigrantů, o posílání literatury, peněz a tajných zpráv disidentům do Československa.

Žije v Burgundsku
Jaké zprávy získával z francouzského ministerstva vnitra, není z části dochovaného spisu zřejmé. Experti na tajné služby jsou přesvědčeni, že Bednaříkovy informace využívala hlavně tajná služba tehdejšího Sovětského svazu KGB.

"Bednařík byl ve Francii v kontaktu se všemi důležitými lidmi československé emigrace. Vím ale, že Tigrid byl před ním opatrný," řekl Tigridův přítel Jiří Středa.

Josef Bednařík žije jako Guillaume Beard ve Francii dodnes. Tento týden mu bylo 57 let. Pracuje v Burgundsku ve vedení krajské správy, což je obdoba českého hejtmanství, v odboru pro strategické analýzy.
 
Když ho MF DNES ve středu telefonicky zastihla v Dijonu a zeptala se ho na jeho minulost, byl zaskočen. Nejdříve o svém tajném životě nechtěl vůbec mluvit, ale pak řekl: "Mrzí mě, co si o mně Pelikánova rodina dnes myslí. Já to jejich rozčarování i chápu, ale oni vůbec neví, o co jde. Nevidí do toho. Já jsem se režimu nezaprodal. Naopak jsem z Francie proti komunismu bojoval," prohlásil.
 
Byl snad Bednařík alias Beard dvojí agent? "Mé krycí jméno u CIA bylo Augustus," říká. Je to pravda, nebo jde jen o další klam komunistického špiona?


Špioni na západě

Bednařík nebyl jediný

Pavel Minařík
Po srpnu 68 simuloval emigraci do Německa a povedlo se mu získat místo hlasatele Svobodné Evropy. Dodával odsud zprávy do Prahy a plánoval bombový útok na rozhlasovou stanici. Vrátil se jako hvězda do komunistického Československa.

Karel Koecher
Důstojník rozvědky "emigroval" v roce 1965. Pracoval ve Svobodné Evropě a podařilo se mu proniknout do CIA. Využívala ho i KGB. Když byl v roce 1984 odhalen, odseděl si 15 měsíců vězení a nakonec byl vyměněn za jednoho ruského disidenta.



Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video