Zkáza však očividně ukazuje naši chudobu. Na sociální stát špidlovského střihu, na jeho vysněné Švédsko, jsme neměli ani před povodněmi. Po nich by si to snad vláda mohla uvědomit. Zatím se chopila příležitosti z horšího konce. Jako obratný zloděj využila hrůzy, solidarity a úsilí, aby zkoprnělým obětem i přihlížejícím chmatala v kapsách. Chtěla to udělat stejně. Nebýt záplav, spílali by jí všichni, takhle jí některá citlivá a trochu naivní srdce tleskají.
Stejně rychle by se měla vzdát nereálných vizí o blahobytném státu. Účty by byly alespoň vyrovnány. Je velmi pravděpodobné, že vyšší daň pro slušně placené odborníky a manažery vydrží déle než ony tři roky.
Tento hodokvas přerozdělování by se dal přežít snáz, kdybychom viděli, jak vláda doopravdy šetří tam, kde se šetřit má. Je totiž úctyhodné, když chce Špidla pomáhat chudým a dětem. Na to, aby uspokojil svou laskavou duši až do dna, musel by si nakrást nebo natisknout peníze. Předpokládejme, že ropa na Hané nevytryskne.
Sen o štědrém státě se nutně musí srazit s životními zájmy chudé země. Nyní mnozí vidí, že musí pracovat desetkrát usilovněji než běžně, aby uklidili bláto a trosky. I třináct let po pádu totality jsou však zříceniny a bahno po ocelové povodni z osmašedesátého pořád mnohem horší. A ty za nás nikdo neodtahá. Není možné zároveň tvrdě pracovat a zároveň se houpat v záchranné síti a válet se na sociálním polštáři.
Éra Václava Klause skončila neslavně i proto, že v ní byl obsažen hluboký rozpor. Liberální pravicová rétorika a vskutku lidová politika. Mluvilo se o utahování opasků a slibovaly dvacetitisícové platy. Špidla je ideolog opačného gardu, ale i on bude potřebou země obstát v evropské konkurenci tlačen ke středové politice. Pro něj i pro všechny bude lepší, když si to, i díky velké vodě, přizná včas.
