Připusťme záměr. Špidlovci se potřebovali zbavit Zemanova ducha, dát na frak jeho křídlu. To se mohlo podařit pouze debaklem jeho prezidentské ambice. Podařilo se. Zeman je repatriován na Vysočině, jeho lidé sice dělají bu bu bu, vykopávají a zas zakopávají válečné sekyry, ale na víc se nezmohou.
Zaorálek a Špidla přebírají prezidentské pravomoci, stávají se nejmocnějšími muži v zemi. Znalí jazykové k "teorii záměru" dodávají: je-li to záměr, musí si ho v ČSSD ještě dovymyslet.
Uvažujme tedy o břídilství. Pro něj by mluvila celá krkolomná anabáze s kandidáty. Když vybírala strana rozmáchle v mikroreferendu, oba favorité propadli - a řada straníků s takovou ruletou ani nesouhlasila. Teď vybírá pouze vedení a tajně - a řada spolustraníků to odmítá jako kabinetní pletichy.
Když strana nominovala Bureše a Zemana, námitka koaličníků zněla: jsou politikou partaje příliš šmrncnutí. Když vybírá v telefonním seznamu profesorů, námitka z řady koaličních hrdel zní: nejsou politicky čitelní.
Nejsilnější strana je ve volbách prezidenta evidentně nejslabší. Pomyslné půlsrdce na Lidovém domě vznáší opět otázku: Proč? Odpověď vyhovuje oběma teoriím - jak "záměru", tak "břídilství".
ČSSD je stranou, která v sobě skrývá množinu podstran, podzájmů a podmyšlenek. Zeman je uměl zkrotit. Špidla to zkouší, ale dosud neumí. Prezidenta z rychlé třetí volby potřebuje víc než vlast. Aby se ČSSD nezačala ptát, zda potřebuje Špidlu.
