Premiér tvrdí, že tyto změny jsou promyšlenou reakcí na povodeň. Možná má pravdu a jejich podobnost s dlouhodobými představami sociálních demokratů je čistě náhodná. Byla by to velká náhoda, kdyby se dlouhodobá politika sociální demokracie natolik podobala stavu po katastrofě.
Ta spíš posloužila jako záminka. Dosud promočení koaliční partneři v šoku překousnou i zvýšení daňové zátěže. Kdyby však balíček padl, nic strašného by se nestalo. Vláda by prostě jen musela připravit rozpočet, který by zohledňoval obnovu poničené země. Musela by jej v parlamentu obhájit a vybojovat.
Tuto povinnost by z ní balíček prosazený ve stavu nouze jako celek do určité míry snímal. Chytrý tah. A navíc to vypadá skoro jako charita.
Nesmíme však zapomenout, že vláda plánuje více než stopadesátimiliardový schodek, a navíc má k dispozici příjmy z privatizace. Ty by musela rozdělit tak, aby lidé bez střechy nad hlavou a kraje bez silnic a mostů byli první v řadě.
Ti poslední v řadě, to jest zejména Špidlovy sociální a přerozdělovací plány, by se museli uskrovnit. Učitelé a lékaři by dozajista byli - neprávem - poškozeni. Ale to jsou, i když sněmovní hlavní pošta rozešle balíky dál občanům.
Pokud podezřelou zásilku zadrží, žádná tragédie. V tomto případě je nálepka "Spěšnina" zřetelně falešná. Vláda by měla spěchat jinde.
Evropská unie a Evropská investiční banka nabízejí kvalitní a levné peníze zemím, kterými se prohnaly vzedmuté řeky. Požaduje však konkrétní promyšlené projekty. Když je nedokážeme předložit, půjčky nedostaneme, a to může obnovu poškodit víc než to, kdyby si sněmovna při hlasování postavila hlavu.
A tady přece nejde o politický triumf, ale o pomoc zaplaveným.
