AKTUÁLNÍ ROZHOVOR
Gross: Chci mít tah na branku
Pane premiére, vaše jmenování novým českým eurokomisařem vyvolalo mnohé odmítavé reakce. Existuje jiný důvod pro vaše jmenování než ten, jemuž se říká trafika?
Jiný důvod je ten, že Pavel Telička byl nominován pouze do současné, Prodiho komise.
Počítalo se s tím, že pokud se pan Telička osvědčí, pokračoval by od listopadu dalších pět let?
To byla jedna z možností, ale situace se měnila.
Vy jste měl nabídku i na post šéfa Poslanecké sněmovny. Proč jste zvolil eurokomisaře?
Jsem přesvědčený o nutnosti evropské integrace, o tom, že Česká republika v ní musí hrát významnou roli a že většina našich problémů se nedá zvládnout mimo tuto integraci. V tom vidím příležitost naplňovat své politické představy.
Nebyl v tom obyčejný strach, že nebudete ve sněmovně zvolen?
Kdybych nebyl zvolen, tak by to pro mne nebyl osobní problém, ale vyvolalo by to opět značné napětí uvnitř sociální demokracie.
V ČSSD máte protivníky, kteří by si tak mohli na vás opět smlsnout.
Možná máte takové informace, já je nemám. Ani nemám důvod se domnívat, že by mne nezvolili.
Cítíte morální odpovědnost za odvolání komisaře Pavla Teličky? Před časem jste jej prosadil právě vy.
Když se o tom rozhodovalo, tak jsem nepředpokládal, že nebudu premiérem. Jsem naopak přesvědčen, že mohu v evropských strukturách poskytnout zemi značnou službu.
To už jste říkal. Považujete za normální, že Pavlu Teličkovi to tady nebyl nikdo schopen ani vysvětlit?
Je to věc nového premiéra.
Proč jste v tom neudělal nic vy?
Já jsem byl oficiálně jmenován až tuto středu a oznámit mu to měl někdo jiný. S Pavlem Teličkou budu mluvit v blízké době velmi zevrubně. Necítil jsem osobně žádnou povinnost mu o tom referovat.
Ovlivnily vaše rozhodnutí odejít do Bruselu i mimopolitické důvody?
Ne.
Třeba peníze. Na postu eurokomisaře je velký plat, náhrady a odstupné. Vy přitom máte hypotéku, chcete rekonstruovat dům...
Pro politika je hlavní věcí příležitost. Já bych v žádné situaci, která mě mohla očekávat, na tom nebyl finančně nijak špatně. Proto nepolitické věci nehrály roli.
Vaše manželka mi před několika týdny řekla, že do Bruselu nechce. To už změnila názor?
Nezměnila. Ona zůstane tady. Chtěla by si ponechat svoji práci.
Rozebírá se i otázka, zda funkci komisaře zvládnete kvůli znalosti jazyků. Hovoříte německy a francouzsky, ale anglicky jen velmi pasivně. Vy se na to v tomto směru cítíte?
Funkce komisaře je funkce politická, není to post technicko-odborný. Přesvědčil jsem se, že moje němčina a francouzština na evropské úrovni stačí. Nedostatečnou znalost angličtiny pociťuji jako dílčí nedostatek, ale budu se to snažit řešit.
Jednání o tom, co budete v Evropské komisi dělat, jsou před vámi. Rýsuje se už, co tedy budete v Bruselu dělat?
Zatím se o tom diskutuje. Zajímala by mě sociální politika. V té mohu nabídnout kompetenci. Také bychom měli zahájit opatrná jednání ohledně obsazení místopředsedy Evropské komise, protože mám signály, že by to bylo možné.
Kotrmelce nejsou možné
Před několika týdny jste prohrál svůj boj v sociální demokracii. Už jste se s tím osobně vyrovnal?
Samozřejmě, že mě to nepotěšilo. Byl jsem smutný, mrzí mě, že nebudu moci pokračovat v některých věcech, k nimž jsme se těžko dopracovali a které teď nemohu dodělat.
Vaše manželka hovoří o puči, vy to označujete za normální politický zápas. Nespatřujete tedy ve vašem odvolání nic zvláštního?
Je to tvrdé a neobvyklé, ale spiknutí v tom nevidím. Prostě jsem uvnitř strany neobhájil svoji pozici.
Když pomineme Miloše Zemana, v sociální demokracii existuje mnoho lidí, například pánové Hojdar, Kavan, Laštůvka, Foldyna i další, kteří se na vaše svržení dlouho připravovali. Vy jste to netušil?
V politice existuje zápas o vliv a ty lidi, co jste jmenoval, skutečně za své politické protivníky považuji. Jejich společnou představou bylo přivést ČSSD blízko ke KSČM, ba dá se říci, že až k přímé spolupráci s ní. To je pro mne naprosto nepřijatelné.
Předsedou strany jste však byl vy. Rebely jste přesto nezvládl.
Mechanismů v demokratické straně je hodně málo na to, abyste někoho zcela ovládal. Rovnováha byla těsná a spor se začal odehrávat ihned po volbách v roce 2002. Vládní koalice neustále narážela v ČSSD na odpor. Projevovalo se to při každé příležitosti. Přitom teď bude sestavena stejná koalice. A to jsem rád.
Vy jste rád, že bude Špidlova koalice bez Špidly?
Jistěže ano. Nejsem rád, že je beze mne, ale jsem rád, že bude dál pokračovat politický koncept a představa, kterou jsem původně založil já.
To vám nevěřím. I veřejnost se ptá, proč se to stalo, když to je stejné.
V určitém momentu narůstala v sociální demokracii představa, že beze mne to bude lepší. Poté, co se to otřáslo, zjistili, že ten základ, který jsem položil, je nosný.
Prezident Václav Klaus chtěl větší změny a Stanislav Gross je sliboval. Teď to vypadá, že se jede v obměněné sestavě postaru. Vláda bude pokračovat v tom, co jste dělal vy?
Ano. Budou jenom pokračovat.
Podle vás jiné možnosti neexistují?
Když pokládáte takto absolutní otázku…
To je moje práce.
Když to řeknu otevřeně, existuje řada jiných možností. Jenže základní politický odhad, definice současných problémů a stávající koalice neumožňují, aby se udělal nějaký kotrmelec. Nevedu spor o tom, že se některé věci budou dělat jinak, s jiným akcentem, ale ta základní linie zůstane.
Zdraví a školy zadarmo
Vy jste pořád přesvědčen, že jste ve funkci premiéra nezklamal?
Jsem. Většina strategických rozhodnutí byla správná.
Mě zajímají ta rozhodnutí, která přispěla k vašemu pádu.
Pokud o něčem víte, tak položte otázku.
Myslím, že jste si definitivně podřezal v sociální demokracii větev například tím, že jste nepodpořil Miloše Zemana v boji o prezidenta.
Měl jsem představu o zcela jiném prezidentovi, než by byl právě Miloš Zeman. To nebylo vůbec nic osobního, to byl střet koncepcí. On chtěl menšinovou vládu s podporou komunistů, možná, že i bližší spolupráci s komunisty. Já to, jak jsem řekl, odmítám.
Stanislav Gross také nechce vládu s komunisty.
To je dobře.
Ještě se vraťme k vašemu vládnutí a sociální demokracii. Proč si myslíte, že jste nedokázal přesvědčit ve vlastní straně více lidí, aby podpořili vás i vaše myšlenky a koncepce?
Některé koncepce nebyly opřeny o dostatečně dlouhou diskusi, protože jednotlivé situace, když se to muselo řešit, přicházely velmi rychle.
Mám jiný pocit. Například o důchodové reformě hovoří ČSSD léta, slíbili jste o ní rozpoutat celospolečenskou diskusi - a nestalo se nic.
Není ještě všem dnům konec, volební období neskončilo. Platforma pro podobnou debatu je připravena, začne možná v říjnu, moje vláda to už jenom nestihla. Já už jsem o tom začal jednání se všemi parlamentními stranami, i s ODS a komunisty.
Ve čtvrtek jste v našem listu napsal, že "86 procent výdajů státního rozpočtu jde na vázané výdaje". Tam patří důchody či některé sociální dávky. Domníváte se, že za těchto podmínek je vůbec možná skutečná reforma veřejných financí?
Určitě ano. Je však iluzí si myslet, že se ty vázané výdaje dají zásadním způsobem rychle omezit. Vrátím se k důchodům. Princip penzí musí být přizpůsoben více zásluhám jednotlivých lidí. Systém jejich vyplácení se musí změnit, pokud chceme, aby to fungovalo. Na důchody dáváme 9,5 procenta hrubého domácího produktu, což není žádná přehnaná suma. Čili jsme schopni systém udržet stabilní, ale měla by se posílit ta zásluhovost.
Ve zdravotnictví nadále odmítáte jakoukoli spoluúčast pacientů. Proč?
Spoluúčast je reziduum předchozího vývoje. V evropském kontextu jsou ve zdravotnictví ve velké většině používány veřejné peníze. Základním principem je, že v bolesti a úzkostech musí být rovnost. Z etického hlediska není možné, aby když v sociálně slabší rodině onemocní dítě, měli rodiče starost, že by to vůbec nemuseli zaplatit. To odmítám.
Například v USA jde do zdravotnictví ze soukromého sektoru polovina peněz, druhá z veřejných. Nebylo by dobré vydat se touto cestou?
A co? Není to pravda! V Americe stouplo za vlády George Bushe zdravotní pojištění o čtyřicet procent. To je důsledek soukromých peněz. Tam vždy stojí prachy proti mýtu bolesti. Když má člověk strach o své zdraví, je donucen platit. To nechci.
Navíc podle Světové zdravotnické organizace nemají v USA nejlepší zdravotnictví. Odmítáte i placení na vysokých školách. Neomezujete tím rozvoj vzdělávání, o němž neustále hovoříte?
Vy si myslíte, že když se bude platit, že těch peněz bude víc?
O něco víc určitě.
Ne. Politické rozhodnutí by pak bylo, že se zmrazí veřejné dotace na vysoké školy.
Tak jak to chcete zlepšit?
Maximálním zmobilizováním veřejných zdrojů pro školství, zprůchodněním cesty pro spolupráci privátního a státního sektoru, dalším rozvíjením grantů, aby se vysoké školy více otevřely a získávaly peníze z různých zdrojů. Například chemicko-technologická fakulta má, pokud se nepletu, až čtvrtinu peněz z toho, že si je jakoby vydělá.
A pro všechny tyto věci u nás existují dobré podmínky?
Ne.
Tak proč to vaše vláda neudělala?
Změnili jsme v tomto případě daňové zákony. Je připravena reforma vysokých škol a mě mrzí, že se nám ji nepodařilo dotáhnout do konce za mé vlády. Reforma tyto věci zjednoduší. Na vysoké školy se dává 15 miliard a studuje na nich asi 200 000 lidí. Ta suma je obrovská a školné, o němž se hovoří, by byla okrajová záležitost v rozsahu pár procent.
Gross ve vládě uspěje
Vrátím se ještě k vašemu vládnutí. Nikdy jste nechtěl veřejně hodnotit své ministry. Ve funkci už končíte. Můžete je ohodnotit teď?
Ne! Ne! Ne! Pokud existovaly problémy, tak jsem to konfrontoval přímo s ministrem, což jsem mockrát udělal. Ten vztah s nimi byl úzký a já jim nebudu dávat známky.
A co Stanislav Gross, který vás střídá? V rozhovoru pro náš list jste loni v prosinci řekl, že v "politickém životě a v praxi vás nikdy nepodrazil". Myslíte si to pořád?
Považuji ho za talentovaného politika. Je schopen vést vládu a dovede ji do konce volebního období.
Také jste říkal, že "každý má vlastní osobnost, ve které trošku vězí". Nezůstal jste nakonec ve funkci premiéra sám zcela uvězněn?
Odpovím jedním citátem: "Osobnost není osvobození, ale past, ve které vězí." Nemohl jsem překročit hranice své osobnosti. Možná to naopak byla výhoda, že jsem byl určitým typem člověka.
O vás se však říká, že nedokážete dobře komunikovat.
Winston Churchill v jednom svém dopise napsal: "Pravá rétorika představuje klíč k srdcím lidí."
Myslím, že srdce většiny lidí jste si nezískal.
Ano a ne. Musí se to posuzovat v různých kontextech. Netvrdím, že jsem vynikající řečník. V české politice v současné době žádného vynikajícího řečníka nevidím.
A předtím?
Z českých politiků byl nejlepším řečníkem Miloš Zeman. Já jsem nikdy neměl problémy v přímém kontaktu s lidmi. Určitou slabinou asi bylo to, že jsem mohl být lepším hercem. Například pro média.
Ještě jeden citát Churchilla, který se vás může týkat: "V politice nejde ani tak o mozek, jako spíše o charakter a originalitu." Podle mnohých vám chyběla originalita. Prostě jste veřejnost nepřesvědčil.
Nebylo dost času, abych ji přesvědčil. Prosadit originální koncepci trvá i déle než jedno volební období.
Odcházíte do Bruselu, chcete se pak vrátit do české vysoké politiky?
Použiju výrok: "K tomu, abyste měl úspěch, potřebujete tři věci - talent, píli a musíte se ho dožít."
Neodpověděl jste. Chcete se vrátit?
Chci využít svých znalostí k tomu, abych dál rozvinul některé sociálnědemokratické koncepce.
Tak pane premiére, ještě jednou: chcete se vrátit?
Chci si udržet kontakt s českým politickým prostředím. Co přinese osud a zda budou příležitosti, nemohu teď předpokládat. Uvidíme.
 Vladimír Špidla gestikuluje při rozhovoru s MF DNES. |
