V Praze se teď přijímají sázky na to, jak dlouho vaše vláda vydrží. Kolik byste z vlastního vsadil na to, že to dotáhnete až do voleb 2006?
No, troufl bych si. Sice jsem nikdy nesázel, ale nebyla by to vůbec riskantní sázka.
Takže byste svůj, řekněme, roční premiérský plat klidně vsadil?
Neříkám, že ne. A pěkně bych zbohatl.
Když loni v září odmítla poslankyně US-DEU Hana Marvanová podpořit vládní povodňový balíček, málem jste kvůli tomu vyhnal unii z vlády. Strana se pak musela zavázat k poslušnosti. Už dlouho se za nejslabší článek vlády dá pokládat ČSSD. Čím se teď zaručíte za další existenci vlády svým koaličním partnerům vy?
Politickým rozumem.
Co to znamená?
To znamená, že se ta vláda nesloží. Žádné smlouvy se předělávat nebudou. Je přece jasné, co je zájmem České republiky a ČSSD.
Váš poslanec Josef Hojdar vystoupil z klubu ČSSD. Máte představu, kolik lidí v klubu ČSSD uvažuje stejně jako pan Hojdar?
Josef Hojdar je jeden, každý člověk je originální. Klub, tak jak ho vidím, je poměrně soudružný.
Josef Hojdar říká, že by chtěl mít podobně privilegované postavení, jako má Hana Marvanová, tak aby se na jeho názory musel brát ohled. Splníte mu to?
Myslím, že Hana Marvanová nemá privilegované postavení. Před každým důležitým zákonem vás přece jistě eminentně zajímá její názor. To jsem tedy nezachytil, že by kterýkoliv poslanec měl tak privilegované postavení, že by s ním vláda pravidelně předem vyjednávala. Každý poslanec je důležitý a každý může mít při jistých příležitostech vyhraněné názory. Někdy musíte více jednat s tím, podruhé s oním.
Ale teď mluvíme o dvou poslancích, kteří mohou zcela reálně zvrátit politické poměry v zemi.
Jistěže mohou. Poslanci jsou si však rovni: před zákonem i principiálně. S každým poslancem se bude jednat stejně důležitě jako s kterýmkoliv jiným.
Poslanec Hojdar si zjevně myslí, že bude moci díky svému postavení mimo klub ČSSD prosadit více svých názorů.
Ale to není správný postoj. Nikomu se nedá dávat žádný piedestal. Nesměřuji k tomu, aby jakýkoliv poslanec měl takové postavení.
Poslanec Hojdar však není sám, kdo si stěžuje. Předseda poslanců Petr Ibl si stěžuje, že s klubem málo komunikujete.
Požádal jsem Petra Ibla, aby zpracoval představu, jak si myslí, že by ta komunikace měla vypadat, aby byla opravdu dobrá. Jinak chodím téměř na každé zasedání klubu, takže ta komunikace není špatná.
Opozice, hlavně ODS, žádá, aby vláda znovu požádala o důvěru - nemá prý mandát k tomu, aby prováděla reformu veřejných financí, v níž jde o 270 miliard. Nemá ODS pravdu?
Ne. Ve vládním programovém prohlášení je jasně napsáno, že bude připravena sociálně průchodná reforma veřejných financí. Pokud má ODS pocit, že vláda nemá k tomu či onomu mandát, ať se podle toho chová. Mají ústavní právo vyvolat hlasování o důvěře vládě sami.
ODS také tvrdí, že jste se k moci dostali podvodem, protože jste před volbami slibovali nesplnitelné. Že vaše sliby nebyly reálné, připustil nedávno i ministr financí Sobotka. Souhlasíte s ním?
Je to trochu jinak. Na druhé straně je fakt, že se ukazuje, že reforma státních financí, zvlášť když nebyl zprivatizován Telecom, je významně těžší, než jsme předpokládali.
Jak to? Byli jste přece čtyři roky u vlády a měli jste dost informací...
Neměli jsme informaci, že nebude privatizován Telecom.
Chcete říct, že jedna privatizace Telecomu dokáže tak zásadně změnit stav veřejných financí?
Je to padesát šedesát miliard. A byly i další problémy: povodně, prohraná arbitráž.
Ale mluvíme o dluhu 400 miliard.
To ano, ale také směřujeme k tomu, aby ten dluh dramaticky nenarůstal. Reforma nemůže být v tom, že umázneme celý dluh 400 miliard. To by nešlo. Ale jsme zatím v prvním volebním roce a my hodláme z našeho programu splnit opravdu mnoho. A budete si moci odškrtávat. Nemohu samozřejmě s jistotou slíbit, že závazky splníme zcela.
Tak to zkusme - dvě stě tisíc nových pracovních míst?
To myslím, že není slib k odpískání. Investiční pobídky přinesly zhruba pětadvacet tisíc nových pracovních míst.
Nezaměstnanost však neklesá.
To je pravda, ale zaměstnanost mírně stoupá. A to je rozdíl.
Padesát tisíc na každé nově narozené dítě?
To rozhodně odepsané není. K tomu stačí velmi málo. Stačí stabilizovat veřejné finance.
Čtyřicet až padesát tisíc nových bytů pro mladé každý rok?
Nevím, jaká jsou poslední čísla. Ale bytová výstavba je každopádně velmi intenzivní. Ale znovu říkám: Ještě není konec volebního období. Sliby jsou cíl, ke kterému směřujeme.
Přesně před rokem jsme s vámi dělali první rozhovor ve funkci premiéra a ptali se, který z vašich slibů splníte jako první. Odpovídal jste, že půjde o zvýšení rodičovského příspěvku - zhruba o devět set korun z dnešních dvou a půl tisíce - a že to zvládnete do dvou let. To stále platí?
Myslím, že to splníme. Ale vy dobře víte, že stoprocentně není nikdy splněn žádný volební program. Zvlášť v poměrném volebním systému, kdy je třeba sestavovat kompromisní vládní prohlášení a s kompromisy prosazovat program. To je osud politiky.
To je taková standardní, příručková odpověď. Normální člověk si klade otázku, jestli jim Vladimír Špidla lhal před rokem v kampani, když sliboval, anebo jim lže teď.
Nelhal ani v jednom případě. Zformulovali jsme program splnitelný za předpokladu, že bychom měli absolutní většinu. To se nestalo. Volební program proto můžeme plnit jen v přiměřených cílech.
Jste zkušený politik a dobře víte, že v poměrném volebním systému je prakticky vyloučeno, aby jedna strana získala přes padesát procent. Proč se pak píšou volební programy způsobem, kde slibujete všechno všem?
Protože mají zformulovat strategické cíle a ideové zaměření.
I za cenu toho, že lidi zklamete, když pak své sliby nedokážete splnit?
Co když náhodou získáte takovou většinu, že to budete moci splnit?
Znovu: víte, že to není možné.
Není to pravděpodobné, to ano. Ale občas se to stává. A do volebního střetnutí přece nevstupujete předem s kompromisy.
Jako politik máte nějakou odpovědnost. Neobáváte se toho, že když dáváte sliby, o nichž předem víte, že je jen těžko splníte, přispíváte k znechucení z politiky, případně nahráváte hlasy extremistům?
Ale politici neslibují, když vědí, že to nesplní. Mohou splnit podle nástroje, který jim voliči dají. Když vám voliči dají sítko, tak jím moře nepřelijete. Když dostanete třicet procent, je ten nástroj třetinový. Nepovažujte lidi za hlupáky.
Proč se teď vaši voliči od vás - alespoň podle průzkumů - odklánějí?
Volební preference obvykle první dva roky vládním stranám klesají. Myslím, že to tolik s programem nesouvisí. Doufám, že lidi nakonec přesvědčíme, že to myslíme vážně. Ale musím připustit, že některé e-maily, které dostávám, i některá setkání jsou trochu nepřátelská.
Mimochodem: vám se dá napsat přímo e-mail na adresu spidla@vlada.cz? Odpovídáte sám?
Ne že bych odpovídal na všechny, na to není síla, ale tu a tam jo.
Víte už v tuto chvíli o nějakém volebním slibu, který jistě nesplníte?
O žádném se to teď nedá říci s jistotou.
Vypadá to, že teď navrhujete věci, které jdou přímo proti vašemu programu. Jak se s vaším volebním programem shoduje například návrh paní ministryně Součkové zavést platby u lékaře? Program vaší vlády to dokonce přímo vylučuje.
To je studijní materiál a v tomto volebním období jistě realizován nebude.
Proč to tedy paní ministryně vůbec navrhuje?
Protože hledáme různé varianty veřejného zdravotního pojištění, ale to je věc, která přesahuje jedno volební období.
Ještě k personálnímu obsazení vaší vlády: kandidát na ministra spravedlnosti Vladimír Papež zavinil nehodu pod vlivem alkoholu. Je to pro funkci ministra dobrá kvalifikace?
To je opravdu velmi těžká otázka. Tomu člověku je padesát čtyři let a nemá záznam, že by někdy jindy jezdil nějak riskantně, někoho zranil, a auto má takových třicet let. Jedno selhání za tu dobu je nepříjemné, ale není to totální diskvalifikace.
Minimálně dva ministři vaší vlády, pánové Škromach a Mlynář, si nechali platit svůj pobyt na karlovarském festivalu sponzory, ministr Mlynář dokonce Telecomem, který má ve vládě na starosti. Jak se vám to líbí?
Já si takové věci sponzory platit nenechávám. Zeptám se obou ministrů, jak to přesně bylo.
Vy jste ještě počátkem týdne plánoval, že v neděli půjdete na koncert Rolling Stones, na nějž vás pozval také sponzor, společnost T-Mobile. Platí to stále?
Ne. Bohužel se ukazuje, že je toho tolik, co musím zvládnout, že jsem si ten večer raději nechal pracovní. Nejsou v tom žádné jiné důvody.
