Jinými slovy totiž nelze hodnotit jeho rozhodnutí, že podá demisi vlády, pokud nezíská v sobotu důvěru členů ústředního výkonného výboru ČSSD.
Na první pohled se zdá, že Špidla jde do předem prohraných bitev, že dělá kroky, které se setkávají s dosti jednoznačnou kritikou. Vždyť už nyní někteří jeho poslanci tvrdí, že vládu při možném hlasování nepodpoří.
Špidlovo chování však lze interpretovat jako bouchnutí do stolu se zlostným výkřikem: Už mám všeho po krk. Nemíním donekonečna sledovat, jak expředseda Miloš Zeman a jemu věrní rozebírají stranu. Už mám dost toho, jak mě někteří poslanci zpochybňují a neustále stranu v médiích poškozují.
Špidla tedy nyní vzkazuje celé ČSSD: Chcete mě, nebo nechcete? Pokud ano, podpořte mou vládu, kterou jste si přece sami v minulosti schválili. A dejte mi i důvěru jako šéfovi strany. A pokud chcete někoho jiného, tak já odejdu.
Premiér spojil svůj osud s osudem koalice
Jestliže by chtěl někdo nyní vsadit na Špidlovo politické přežití, bude mít těžkou hlavu. Šéf ČSSD totiž velmi dobře ví, že mnohým sociálním demokratům se současné vládnutí s lidovci a Unií svobody i přes některé výhrady - líbí.
Proto první muž strany odmítl "gentlemanskou nabídku" svých protivníků ve stylu - když odejdeš jako předseda strany, můžeš zůstat v čele vlády. Naopak jim dal najevo, že pokud padne on, padne i tato vláda a na tahu bude prezident Václav Klaus, který může při dalším jednání ČSSD obejít.
Jenže premiér možná podceňuje vliv, který má v ČSSD jeho místopředseda Stanislav Gross. Je až překvapivé, kolik straníků věří, že Gross je už určitě domluvený s Klausem, aby jej pověřil sestavením nové vlády. Takové vlády, kde nebude místo ani pro lidovce, ani pro Unii svobody.
Pokud k tomu dojde, půjde už o zcela jinou kapitolu politických dějin této země. Bez koaliční vlády i bez Vladimíra Špidly. A také s jinou sociální demokracií.
