S reformou a s vládou to vypadá nedobře. Topolánkovi modří boys nemusí moc piklit, jak vládu svrhnou. Svrhne se sama.
Vladimír Špidla se čím dál rychleji blíží k pozici politika, jemuž dějiny vtiskávají přídomek "Nešťastný": snažil se, nepodváděl, dřel, leč na panující poměry málo síly a fištrónu měl. Svým jménem zaštítil reformu, která jde proti přehnaným slibům strany, v jejímž čele stojí.
Proevropský Špidla musí šetřit, kam se podívá, domácí Špidla má být velkodušný a rozdávat. Lidový dům se mu pořád rozutíkává pod rukama jako hejno slepic. Jedni běží doleva, druzí naopak a předseda je ne a ne sehnat pod jednu lampu.
Nedokázal to ani při volbě prezidenta, proč by se mu mělo povést sjednotit rozdělenou stranu při důležitějším hlasování o přestavbě veřejných financí?! Co je pro poslance z chudších regionů (alias zemanovce) v reformě málo levicové, je pro koaliční partnery příliš levicové.
Ekonomická situace sice dává za pravdu zastáncům razantnější podoby reformy, ale padající preference zase levému křídlu ČSSD. Špidla je v nezáviděníhodné situaci. Za bukem číhají komunisté, kteří se pro sociálně slabé mohou stát alternativou "zaprodanců z Lidového domu".
Vymění-li komunisté na sjezdu soudruha Grebeníčka, řada voličů je pasuje na věrohodnou stranu "lidí práce". Oni vládě záchranný pás ve sněmovně nehodí. Špidla na sebe riziko zatracení bere. Reforma bez obětí (včetně osobních) neexistuje.
Kolik "přátel" však cítí podobně? Už se v kuloárech šeptá, že po uzavřeném Špidlovi je skoro veta. Ale s ním i bez něj tu pořád bude stejná, širokorozchodná strana, která si nerozumí.
