Pražský městský soud už dvakrát rozhodl, že práva na loutky patří Štáchové. Vrchní soud tento verdikt jednou zrušil, nyní ho přezkoumával podruhé.
"Věřili jsme, že to tak dopadne, že máme potřebné argumenty. Ale pokud to člověk nemá černé na bílém, je stále v nejistotě," řekla iDNES Štáchová. "Je to nejnádhernější dárek, který mohl Hurvínek ke svým osmdesátinám dostat," radovala se.
Plzeňský ústav chtěl žalobou docílit toho, aby Štáchová nemohla užívat ochranné známky na loutky, které podle ústavu zasahovaly do jeho autorských práv zděděných po Skupovi. Známky zaregistroval v roce 1994 Skupův nástupce Miloš Kirschner.
Po jeho smrti je zdědila jeho manželka a současná ředitelka divadla Helena Štáchová. Ve sporu šlo zejména o to, kdo je ve smyslu zákona autorem loutek. Sociální ústav tvrdí, že autorem je jednoznačně Skupa, podle Štáchové řezbáři Karel a Gustav Noskovi.
Skupa dal řezbáři v roce 1919 náčrtek podoby loutky, která měla nahradit Kašpárka, Nosek o rok později vyrobil loutku Spejbla. Podle právničky ústavu byl jeho inspirací právě Skupův náčrtek.
Právník divadla Miroslav Novotný ale namítl, že Noskova loutka nebyla Skupovu náčrtku vůbec podobná. Z některých písemností podle něj vyplývá, že Nosek na realizaci Skupovy představy neměl vhodné náčiní.
Skupovi prý také řekl, že by se takové loutky děti bály, hovořil o zrůdě či dokonce monstru.
