Členy týmu, který připravuje předvolební kampaň Jiřího Paroubka, autor popisuje jako ne příliš schopné a vzdělané, přesněji řečeno "všichni mají tak možná základní vzdělání a tam ustrnuli".
"...pan premiér si k sobě, na nejbližší místa, vybírá lidi, kteří mu intelektem nesahají ani po paty. A to v jeho případě není jednoduché. Pan premiér prý má obrovské paty. A když vidí někoho inteligentnějšího, hned z něj udělá asistenta nebo nic. Zvlášť, když by mu takový člověk ještě náhodou, občas, říkal pravdu."
Musím pozdravit umělce
Jedním z prvních zážitků Jana Žáčka v týmu je charitativní koncert ČSSD v Kopřivnici, jehož výtěžek má být darován místnímu domovu matek s dětmi.
Popisuje jeho chaotickou přípravu a nevalný průběh. Před koncertem má tu čest podruhé se během svého působení v týmu setkat s JP. "V Kopřivnici nás posadili do aut a odvezli do domova matek s dětmi, pro které byl určen výnos z koncertu. Pan premiér tam cosi moudře řekl o nutnosti pomáhat potřebným, něco málo snědl (musel už mít hlad), připil si, proběhl dům, dal se vyfotit, natočit s dětmi, dal nějaký ten rozhovor a už zase rychle do aut a na koncert. (...) Bylo na Něm vidět, že se na koncert a umělce skutečně moc, moc těší. Byl vysloveně nadržený. Funěl a poněkud se potil. Prohlásil: ´Musím pozdravit umělce´."
Příliš drahá charita
Rozkrývá i finanční pozadí této "charity" sociální demokracie. Rozpočet koncertu (honoráře umělcům, zvukařům, režii, nájem prostor, reklama apod.) se podle autora vyšplhal na čtyři a půl milionu korun. "Já původně myslel, že charitu dělají všichni zdarma. Protože chtějí pomáhat potřebným. Nebo že by na charitě chtěl někdo dolovat? Taková lumpárna? Že by umělcům, pořádající agentuře a snad i někomu jinému šlo o peníze?" A matkám s dětmi prý nakonec připadlo 200 tisíc korun.
Komu 20 milionů
Mnoho řečí na schůzích týmu JP se vedlo kolem billboardů, hlavně kolem jejich ceny. Věčnému kritikovi Žáčkovi je podezřelé, že premiér původně hovořil o tom, jak jsou levné, pronájem jednoho prý vyjde na 2500 korun. Posléze ale jiní "zasvěcení" předložili rozpočet, který počítal s dvojnásobkem.
"Ptám se tedy, proč, když pořád posloucháme příspěvky o nutnosti úspor, jsou ty bilbordy tak šíleně přepláceny? Otáčím se na potentáta z Lidového domu, protože přece on přinesl ten materiál s nesmyslnou cenou 5000 za bilbord. Zpotil se a koktal, že on nic, že to pánové Starec a Korf. (...) Zdůrazňuji, že jde o vyhozených 20 milionů Kč. Což při ceně kampaně 96 milionů Kč a při tom, že není na nic a že se pořád musí škudlit, není malá částka."
Je mi hůř a hůř
"...odcházím. Ostatní zůstávají. Na zákulisní jednání. Se mnou je nikdo vést nechce. A já upřímně řečeno také ne. Jsem blbě přímý. (...) Je mi hůř a hůř. Nejsem vzor ctnosti, ale takové hovado, jako jsou ti okolo mě, být ani neumím. Pod záminkou práce pro stranu a Paroubka plní bohatě své "tučné" břichy a plijí sliny zběsilé nenávisti na všechny, kdo jim nahlédnou do karet a nepřidají se k jejich barvě noci jako pokorní naplňovatelé jejich zvrhlých snů."
Topolánek je darebák
Poslední kapkou, která Žáčka přiměla odejít z týmu a vydat knihu, byl návrh poslat na mítink ODS "rowdies", kteří by měli "pokřikovat na Topolánka, že je darebák." "A taky by se tam mohli prát. (Navrhoval na schůzi původce myšlenky Birke, pozn. red.) Aby byl pořádný bugr a lidé brali ODS takovou, jaká skutečně je."
"Velmi rychle jsem v týmu dospěl k názoru, že jediné, co ze své účasti mohu vytěžit pro sebe, a tady i pro ostatní, je tato kniha," řekl Jan Žáček v rozhovoru pro MF DNES. - více zde
Kniha Jana Žáčka Džordžíno, politický buldozer má oficiální křest ve čtvrtek 16. února.
