Štěstí pro policii, že máme i další pilíře státu - senát a sněmovnu, jichž si veřejnost považuje ještě míň.
Žádný div. I poctivé a chytré policisty napadne, že jen z posledních perliček by Jaroslav Hašek mohl sepsat pár štěpných povídek.
"Jak policista neslyší, když rasistická hesla uslyší", "Kterak posádka auta hlídku policistů odzbrojila", "Jak policisté ochmelku zabásli, neb na ně náplň kalhot vyklopil", "Jak orgán odborářskou kasičku vyloupil a policisté o kolekce přišli"...
Byly by i poučné, zejména pro děcka a dospívající mládež. Ptala by se drze: to už policie ani sebe neochrání a kdejaký hejhula si na ni vyskočí? Co na to nejpopulárnější z politiků, dobrý ministr Gross? A policejní prezident, který chlapsky pravil, že pokud veřejnost ztratí důvěru k jeho lidem, rezignuje?
Půvabná mluvčí policie by jim mohla odpovědět: K prezidentově šarži patří, že zachovává mlčení a nehybnou tvář. Řeší onen "velký případ". Veřejnost důvěru ještě neztratila, osmatřicet procent není přece nula. Až bude nula, teprve pak rezignuje.
Policejní sbor má zrovna špatné dny. Má i těžkou práci. Má také ministra a prezidenta, kteří své lidi loajálně brání. Ale dělají málo, aby vypátrali, kam důvěra veřejnosti mizí, a zloděje promptně dopadli. Velký případ si zaslouží velké řešení.
