Nejde ani tak o mlhavý výkon před dvěma týdny v belgickém Genku, kde Sparta prohrála 0:2 a pro pražskou odvetu si tím zatraceně nadrobila - hráči k utkání odlétali ze zatopené metropole, tísnivá nálada doma "měla právo" jejich vystoupení v Genku poznamenat. Jde však především o úterní zápas na Letné, přesněji o jeho atmosféru.
Z odvetného utkání mohla být demonstrace divácké a hráčské, potažmo občanské odhodlanosti v té počínající depresi, která českou společnost po záplavách pomalu zachvacuje. S pompou měla být nabídnuta místa v hledišti dobrovolníkům, policistům, hasičům, vojákům, postiženým Pražanům. Vedení sparťanského klubu mělo prostřednictvím mediální ofenzivy veřejnosti nahlas a srozumitelně sdělit: Tohle utkání hrajeme za sebe a pro sebe, ale také a hlavně i pro vás, občané!
Pojďte s námi do toho, zkusíme v něm společně uspět! Vzedmuté emoce a patos nejsou něčím, čeho bychom se měli štítit, obávat, zdráhat, za každou cenu vyvarovat. Pokud jsou napřeny k dobré věci. Místo toho se stadion na Letné v úterý večer ani pořádně nezaplnil a domácímu publiku chybělo opravdové pozitivní vybuzení, které by hráče hnalo do zápasu - ti se sice vzchopili k náporu, ale více méně jen vlastními silami.
Rovněž ceremoniál, v němž se předávaly peníze vybrané v pražském týmu pro oběti záplav, nedokázali sparťanští bossové zorganizovat tak, aby byl součástí přímého přenosu České televize.
A co víc: čtvrt milionu mezi sebou vybral i belgický soupeř. Jeho fanoušci se na Letné setkali s prazvláštní odměnou: s brutalitou kreatur, které se taky hlásí k pražskému týmu; jeden Belgičan musel být po surovém honu hospitalizován.
Sport v moderní společnosti už dávno není jen běhání, kopání, skákání, šlapání či pocení a řvaní. Kvůli nedávnému mistrovství světa v kopané mírnily své zjitřené vztahy dva asijské státy. Dát sportu takový přesah sparťanské vedení nedokáže. Hráči Sparty na Ligu mistrů možná výkonnostně mají, ale šéfové tohoto klubu určitě ne.
