S rasismem a jinými projevy xenofobie se setkávám každý druhý den. O práci policie v této oblasti jsem si navíc definitivně přestal dělat iluze ve chvíli, kdy byly zveřejněny volební preference ozbrojených složek, podle kterých drtivá většina jejích příslušníků odevzdala své hlasy tehdy ještě parlamentním Republikánům.
Jak ale pojmenovat jednání příslušníků Policie ČR, kteří minulý víkend zajišťovali bezpečnost a hladký průjezd čtyřem vagónům agresivních, hajlujících, opilých fotbalových hooligans, kteří se jako spanilá jízda vydali z Ostravy do Liberce podpořit svůj oblíbený klub?
Jak pojmenovat jednání Českých drah, které bez jakéhokoliv vysvětlení zdrželi náš vlak jen proto, že se zainteresovaní rozhodli připojit ony fašisty k našemu vlaku? Jak se vyrovnat s chováním policistů, kteří mi v reakci na můj bezmocný dotaz, co že to má vlastně znamenat, doporučili, ať se o to nestarám?
Podotýkám, že na každé stanici si hooligans krátili dlouhou chvíli hajlováním, házením dělobuchů a vyhrožováním těm, kteří nesdíleli jejich nadšení. V Přerově zůstal po výbuších jejich sportovního nadšení ležet na nástupišti člověk v krvi. Kvůli tomuto je také z mých daní placena práce Policie ČR? Anebo se také můžu beztrestně vydat napříč republikou a dělat co se mi zlíbí za asistence policie?
Já popravdě ani přesně nevím, jak jinak formulovat můj dotaz: Co to má všechno znamenat? V Lidových novinách jsem si přečetl reakci jednoho z ostravských hráčů, který na adresu výše zmiňovaných nebezpečných chudáků prohlásil se smíchem: „Jsou prostě fantastičtí.“ To opravdu neví, s kým má tu čest? Anebo ví a je mu to jedno? Anebo chtěl říct „fanatičtí“? Tomu bych rozuměl, tyto party se už totiž ani nesnaží skrývat svoji politickou příslušnost, jak je vidno z fašistických triček, symbolů a nášivek.
Vím, že se podobná akce nestala poprvé ani naposled. Dovoluji si ale na základě svých zkušeností říct, že k posílení sebevědomí a pocitu beztrestnosti a nepostihnutelnosti těchto skupin přispívá kromě tolerance policie také práce českých soudů.
Je-li možné, aby skupina fašistických skinheads, kteří násilím vnikli do bytu romské rodiny a dlažebními kostkami a rozbitou lahví zaútočili na těhotnou ženu a jejího manžela, dostala podmíněné (!!) tříleté tresty, pak celé moje vlakové dobrodružství vypadá jako totální prkotina.
A jen noticka na závěr. Bylo mi stydno a bezmezně trapně, když se nad celým tím nekonečným řevem linula píseň jednoho z populárních písničkářů českého mainstreamu, cíleně vzniknuvší právě k posílení toho správného chlapáctví této konkrétní partičky. Inu, chlapi sobě.
