Všem zájemcům ze světové židovské obce bude k udělení občanství stačit prokázat znalost řeči nebo kultury svých předků nebo předložení jakýchkoli dokumentů, které prokáží jejich rodinou příslušnost. Vstřícný krok ze strany španělské vlády umožnila klauzule v zákoně, která povoluje udělení občanství "za zvláštních okolností". Nové využití zákona mimo jiné urychlí také udělení více než tří tisíc občanství pro židovské zájemce, kteří o něj už v minulosti požádali.
Sefardští Židé
Jako sefardští Židé se obecně označují Židé a potomci Židů, žijící až do roku 1492 na Pyrenejském poloostrově a poté v oblasti Středomoří, Balkánu, Orientu, ale také v některých evropských zemích. Sefardští Židé tvoří zhruba deset procent soudobé světové židovské populace. Dnes žijí především v Izraeli, významná komunita pak také ve Francii. Zdroj: Wikipedia |
Španělská vláda nemá v současné době informace o tom, kolik lidí si o občanství zažádá.
Ministr zahraničních věcí José Manuel García-Margallo na nedávné konferenci v Madridu prohlásil, že "poskytnutí občanství potomkům sefardských Židů je rozpomenutím se na minulost, která po mnoho let zůstávala v tichosti přehlížena". García-Margallo dodal, že tento krok by měl umožnit návrat všech, kteří za svou domovinu stále považují Španělsko.
Vyhnání stálo sefardské Židy život
Španělsko už v roce 1992 nabídlo potomkům sefardských Židů poskytnutí omezeného občanství. Háček byl však v tom, že potenciální zájemci o občanství museli žít v zemi alespoň dva roky a museli se také vzdát svého vlastního občanství. Nově však nic takového úřady nepožadují.
Sefardští Židé byli nuceni odejít ze svých domovů ve Španělsku v roce 1492, kdy Ferdinad II. Aragonský a Isabela Kastilská podepsali Dekret z Alhambry, kterým ze Španělska vyhnali všechny Židy a muslimy, kteří nekonvertovali ke křesťanství. Početný zástup menšin měl jen čtyři měsíce na to, aby se rozhodl buď pro změnu víry, nebo vystěhování.
Tisíce Židů se po vyhnání ze Španělska usadily v druhém největším řeckém městě Soluň. Tam hráli Židé klíčovou roli v rozvoji města. Spokojený život jim narušil až vpád německých vojsk za 2. světové války. Podle historických pramenů zemřelo v německých koncentračních táborech 98 procent všech soluňských Židů.
