Jednaosmdesátiletý muž sedí u nemocnice a čeká, až ho zavolají, aby odnesl dalšího zemřelého.
"Někdy zaopatřím i pět mrtvých těl denně," říká muž, kterému pomáhá i jeho manželka Amína Bégam.
"Nikdo jiný se těl nedotkne. Jen Mohammed Habíb je může odnést. Mám to napsáno v osudu a proudí mi to krví," rozpovídal se muslim, který netrpí hinduistickými obavami ze znečištění po doteku mrtvého těla.
Habíb naloží v nemocnici nebožtíka na cyklorikšu a vyráží.
Zesnulého hinduistu odveze do krematoria a muslim končí svou životní pouť kde jinde než na hřbitově. Jestli byl zemřelý muslimem, pozná stařec okamžitě podle obřízky, u žen si ale nebývá tak jistý.
"Důstojnost lidského života má být zachována i při posledním rozloučení," vypráví o své práci Habíb. "I když neprovádím obřad přímo já sám, vždycky zůstanu, dokud není tělo spáleno nebo pohřbeno."
Policie platí Habíbovi 200 rupií (asi 130 Kč) za to, že nebožtíka omyje, zahalí do rubáše a udělí mu poslední požehnání. K tomu ještě dostává bokem 150 rupií (90 Kč) pro vlastní spotřebu.
Nabídl jsem spalovači pomoc a bylo to, vzpomíná Habíb
Inu, to bylo ještě za Angličanů, v roce 1934... Utekl z domova, když mu bylo 12 let. Na vlakovém nádraží si všiml spalovače mrtvol Mahmúda Chána, který zrovna sbíral muže, který spadl pod vlak. Habíb se nabídl, že mu bude pomáhat.
"Za koloniálních časů si mě lidé za mou práci vážili. Dnes po mně neštěkne ani pes," posteskne si hrobník mezi obláčky cigaretového kouře.
Komisař Uméš Tomar, který pracuje na policejní stanici přímo vedle nemocnice, ale říká, že si Habíba za jeho práci hluboce váží. "Tenhle muž je schopen pracovat 24 hodin denně, vždy připraven."
Nádraží se mu stalo osudem
Na vlakovém nádraží se Habíb poprvé setkal se svou ženou. "Viděl jsem ji, jak kráčí blizoučko vlakové trati, a vlak se akorát velikánskou rychlostí řítil do stanice - tak jsem ji strhl stranou. Potom jsem zjistil, že je slepá," vzpomíná starý muž.
V kolejišti našel i dívku Bhanu, kterou později adoptoval.
"Přišel jsem tehdy na nádraží, abych si odvezl její matku, kterou přejel vlak. No a rozhodl jsem se, že se o Bhanu postarám. Už jsem jí stačil vystrojit i veselku, vzala si hinduistického chlapce," pyšní se Habíb.
Habíb sice začal svého zetě zasvěcovat do řemesla, ale pověsit svou živnost na hřebík jen tak nehodlá. "Budu pracovat, dokud neumřu."
