Ještě nedávno se přitom zdálo, že to nejhorší má Milovicko za sebou. A že velkou změnu přinese výběrové řízení vypsané krajem na nové využití bývalého vojenského letiště Boží Dar a dalších dvou území v někdejším vojenském výcvikovém prostoru Mladá. Minulost však Milovice pronásleduje dál.
Podle informací MF DNES se v poslední době zjistilo, že téměř 400 hektarů velká lokalita Boží Dar je navzdory nedávné sanaci opět znečištěna. Potvrdila to Česká inspekce životního prostředí.
Správce letiště: Žádné nebezpečí nehrozí
"V lokalitě Boží Dar jsme při kontrole zjistili zvýšené koncentrace znečištění. Proto se nyní provádí doprůzkum, aby se určilo šíření kontaminace a původ. Může to být z vedlejší, ještě nevyčištěné lokality nebo se může jednat o zbytkové množství v důsledku ne zcela dobře provedené sanace," potvrdil MF DNES Robin Náse, vedoucí oddělení ochrany vod z České inspekce životního prostředí.
Ukazuje se tak, že vyčistit "mrtvou krajinu" po Sovětech bude obtížnější, než se čekalo, když si ve smlouvě o odchodu sovětských vojsk generálové vymínili, že za ekologické škody nebudou nic platit. Stát už totiž jen za vyčištění lokalit na Milovicku zaplatil v letech 1998 až 2007 takřka 90 milionů korun. Celkově ho sanace po Sovětech v Česku stály 1,4 miliardy korun a s dalšími 200 miliony se ještě počítá.
Milovický starosta Milan Kraus i správce letiště tvrdí, že žádný problém není. "To území je vyčištěné, dekontaminované a žádné nebezpečí nehrozí," uvedl Petr Králík, ředitel společnosti Středočeská rozvojová – Mladá, jež letiště spravuje.
Stejný názor zastávají i místní lidé. "Celé se to démonizuje. Chodíme všude volně v lese a nikdy tu žádná mina nevybuchla a nic nám není," podotkl milovický rodák a pamětník Aleš Kubeš.
Pyrotechnici však údajně našli v blízké lokalitě Mladá na 180 tisíc kusů munice. A bývalé letiště Boží Dar sloužilo armádě i jako sklad paliva a dalších chemikálií. Středočeský kraj by si tu v budoucnu představoval například solární elektrárnu nebo malé letiště sportovního typu.
Při hledání strategického partnera se nyní snaží oslovit i zahraniční investory.
"Je to poslední velké rozvojové území ve Středočeském kraji a možná největší investiční příležitost v republice," zdůraznil náměstek středočeského hejtmana Marcel Chládek. Připustil však, že jakmile zahraniční investoři zjistí, že jde o pozemky po Sovětské armádě, rázem zbystří.
Podle ministerstva životního prostředí se milovické lokality budou ještě další dva roky sledovat. "Pak se zpracuje analýza míry rizika, která stanoví i omezení pro další využití lokalit," řekla Petra Roubíčková z ministerstva.
Vila po posledním vojákovi zůstala prázdná
V době své největší slávy to musela být krásná vila. Jenže už osmnáct let se jejími vymlácenými okny a otvory bez dveří prohání vítr. Už jen pamětníci vědí, čím si ta opuštěná prvorepubliková stavba v centru Milovic na Nymbursku získala svoji pochybnou slávu.
Právě tady bydlel sovětský voják, který v červnu roku 1991 opouštěl území Československa jako poslední z celé okupační sovětské armády. Po Eduardu Vorobjovovi, veliteli Střední skupiny sovětských vojsk, už v ní nikdo až do dnešních dnů nebydlí.
"Povídalo se tady o něm, že to byl relativně slušný člověk. Od nás měl prý být převelen do Gruzie, jenže to odmítl a raději odešel do civilu," vypráví milovický rodák a badatel v oboru vojenské historie Aleš Kubeš.
Kachlíčkové paneláky v borovém lese
Ani osmnáct let po odchodu sovětských vojsk ze středočeských Milovic stopy po téměř třiadvacetiletém nuceném soužití Čechů se sovětskými vojáky nemizí.
V Milovicích, v té době spíš vsi než městečku, žilo v srpnu 1968 kolem 1 200 lidí. Do Vojenského výcvikového prostoru Milovice postupně přišlo celkem 16 tisíc sovětských vojáků, které doprovázelo 1 500 občanských zaměstnanců a 10 tisíc civilistů.
V lokalitě Mladá, pojmenované po dnes už zaniklé vsi, žili vojáci a důstojníci s rodinami, izolováni od zbytku obce závorami a plotem.
Sovětská armáda však dávala o sobě vědět. Postupně si Milovice podřizovala svému vkusu a začala tam stavět sama a podle svého.
Nejbizarnější příbytky se dodnes skrývají v borovém lese poblíž bývalého vojenského letiště Boží Dar. Vymlácené paneláky trčí mezi borovicemi jako zapomenuté kostky domina, které tam někdo z trucu poházel.
K některým ani nevedou přístupové cesty. Mají něco, co nemá žádný jiný panelák v Česku. Celý vnější plášť je pokryt malými modrými kachlíčky, podobnými těm, jaké bývají v českých koupelnách či kuchyních. Byty jsou prázdné, jen v některých ještě zůstaly na zdech pod tapetami ruské noviny.
Kyjeváci zřejmě zůstanou navždycky
Místním lidem ty paneláky zosobňovaly nenáviděnou okupaci. A tak jim začali říkat kyjeváci podle jednoho z měst, odkud vojáci přijeli. Vojáci odešli, kyjeváci tu jsou stále. Jen kousek od nich stojí zrekonstruované paneláky se 144 moderními byty se zděnými jádry, plastovými okny a plovoucí podlahou, které prodává soukromý investor.
Je to obrovský kontrast. Místo bláta v lese úhledné cesty a upravené trávníky. Jenže vedou jen kolem těchto několika domů a celý prostor je pečlivě obehnán plotem. Domy nepřetržitě hlídá ostraha. Opuštěné paneláky v sousedství totiž často navštěvují zloději kovů. Byty se prodávají za ceny, které mohou Pražanům připadat směšné – 14 tisíc korun za metr čtvereční. Ale kdo z Pražanů by chtěl dnes žít za "ostnatým drátem"?
Nejnápadnější stopy po vpádu Sovětů, jako byly dvojjazyčné nápisy na obchodech a monumentální skulptury, zmizely z Milovic jako první po odsunu vojsk. S jinými památníky si však lidé nevědí rady dodnes.
Jde například o bývalou ruskou školu, kterou chce milovická radnice přestavět na základní školu. Daleko větší problém je s chátrající ruskou nemocnicí, kterou už sovětská vojska nestihla dostavět.
"Převzali jsme to v roce 2007 od státu jako majetek po sovětské armádě společně s pozemky, na kterých budou moci jednou soukromí investoři stavět. Ale je to danajský dar, je to obrovská budova, na pohled příšerná a staticky nebezpečná," řekl starosta Milovic Milan Kraus. Radnice počítá s tím, že budovu bude muset na své náklady zbourat.
Bunkr si oblíbili hráči paintballu
Milovice jsou městem velkých kontrastů. Město má ve znaku hlavu srny se zlatým jazykem v zeleném štítě, která má připomínat bohatství lesů v okolí. Místo srn se však často v okolí Milovic objevují hráči paintballu.
Nejvíce si oblíbili tajemný bunkr v Mordové rokli, o němž se v Milovicích za pobytu vojsk vyprávěly zkazky. Byl totiž jedním z nejstřeženějších míst, ukryt hluboko v lesích. Lidé začali věřit, že je to atomový bunkr, kde se ukrývají nosiče jaderných hlavic.
"Nikdo neví, čemu to přesně sloužilo, ale já osobně věřím tomu, že to bylo velitelské spojovací stanoviště. Bylo v něm plno malých místnůstek, o kterých nevíme, k čemu byly. Ale největší záhadou je, odkud brali vodu a kam šly splašky," líčí Kubeš.
Milovice jsou nejdynamičtěji se rozrůstajícím městem v Česku. Současný počet obyvatel se už blíží devíti tisícům a příliv nových, mladých rodin, které se sem stěhují za levnými byty, neustává. Je to i věkově nejmladší město v Česku, kde třetina obyvatel jsou děti.
"Takový nárůst počtu obyvatel nemá v Česku obdoby, ale občanská vybavenost pokulhává. Jenže měl na to myslet i stát, ten to rozprodával po částech způsobem, že co barák, to jiný majitel," vypočítává negativa starosta.
Místní lidi však víc trápí téměř jedenáctiprocentní nezaměstnanost. Ti, co práci mají, za ní musí dojíždět – často do Prahy nebo do Nymburka.
Vojáci kopali zákopy proti imaginárnímu nepříteli
Po sovětských vojskách zůstaly jen tuny betonu a asfaltu. A vzpomínky na poněkud zvláštní vojsko, které prý, aby nezahálelo, budovalo na okolních pastvinách nesmyslné zákopy proti imaginárnímu nepříteli.
Ve městě měli vlastní obchod s daleko nižšími cenami, než byly tehdy v Československu obvyklé. Pokoutní obchodování s místním obyvatelstvem prý jen kvetlo – ve velkém se kšeftovalo s benzinem, masem, vodkou.
Místní obyvatelé vojáky bezprostředně po okupaci při setkáních na ulici posílali domů. Časem vůči jejich přítomnosti otupěli. A k žádnému otevřenému konfliktu prý nikdy nedošlo.
"Byli to často lidé primitivní, kteří neznali mapu Evropy. Jejich politruci jim namluvili, že jsou na hranicích Československa, které brání před vpádem Němců," vzpomíná Kubeš.
A přidává historku, jak se mu jeden sovětský voják pokusil ukrást auto. Nedojel daleko, policisté ho našli, jak spí za volantem. Kubešovu rodinu čekalo překvapení. Voják si na volant vyryl TOMSK, SSSR, aby cestou nezabloudil. Kubešova rodina si kuriózní nápis na volantu nechala dodnes.
