Přiznám se, že jsem přenos ze Sněmovny sledoval převážně v hluchých místech z Athén, ale někteří politici též nebyli špatní.
Diametrální rozdíl obou úspěchů však vidím v tom, že konečným výsledkem na jedné straně je odhlasované prohlášení a na druhé odvedený výkon. O výkonu nelze hlasovat, ten se musí, disciplínu po disciplíně tvrdě odpracovat, je změřen a nezpochybnitelný. Prohlášení měřit nelze. Jak se bod po bodu splní, prověří až čas budoucí, který je ovšem milosrdný co do zapomnění, na rozdíl od nemilosrdného chronometru, měřícího čas přítomný.
Ideální by v zastupitelské demokracii proto asi bylo, kdyby se voliči při volbách chovali podobně jako rozhodčí na OH a nekompromisně stanovovali pořadí politiků i stran na základě změřených a neoddiskutovatelně odvedených výkonů a výsledků. Pravomoc k tomu sice mají, ale nemohou na základě zprostředkovaných informací spravedlivě měřit odvedené výkony, které jsou většinou protichůdné a rozporuplné. A v tom je asi ten zásadní rozdíl mezi sportem a politikou, nevýkonný sportovec totiž nemůže ve sportu ze svých slabých výsledků nikdy profitovat.
