Padesátiletý muž nesplňuje žádné představy o vrahovi záludném, žárlivém nebo loupeživém. Je troska, kterou dovedl alkohol až na dno společnosti.
Předseda senátu se ho snažil přimět, aby se před líčením upravil, ale nepovedlo se.
K pultíku předstoupil s rozvázanými botami a rozepnutými padajícími kalhotami, které odhalovaly zažloutlé tričko.
Loni v květnu došla Ladislavu Uhlířovi trpělivost se známým, který ho dlouhou dobu terorizoval. Docházel za ženou, která bydlela u Uhlíře na podnájmu v karlovarské Čankovské ulici, a domácího nejednou zkopal tak, že musel k lékaři.
Uhlíř na něj 15. května vytáhl kuchyňský nůž a bodl ho do hrudníku tak, že zasáhl plíce a játra. Pak mu zavolal pomoc a počkal u něj, dokud ho neodvezli. Lékaři řekli, že bez operace by muž zemřel.
"Já si na nic nepamatuju, byl jsem nalitej. Hrozně mě bolí hlava," mumlal v jednací síni obžalovaný.
Vychodil sedm tříd a pracoval jako traťový dělník na dráze. Teď práci nemá. Živí ho Armáda spásy a byt platí z peněz podnájemnice. Ta je zřejmě jeho prokletím, protože pobodaný sok, jen ho dali lékaři dohromady, chodí do bytu znovu.
"Teď spí v mojí posteli a já nemám sílu ho vyhodit," stěžuje si sotva 160 centimetrů vysoký vousatý Uhlíř. "Policii je to jedno, on mě znovu bije. A Eliška, když se napije, ho zase vezme dovnitř," líčí poměry v bytě.
Soud musí vyslechnout další svědky a znalce. Jak ale zařídit, aby obžalovaný příště přišel bez policejní eskorty? Nemá na dopravu, navíc pojmy jako termín a povinnost už asi dávno vypustil ze slovníku.
"Požádám policisty, aby vám jednání přišli den předem připomenout," upozorňuje předseda senátu Přemysl Špicar.
"A nemohl bych dostat nějakou permanentku na cestu," ptá se otrhaný chlapík.
"Jedině do vazby, pane obžalovaný," ztrácí soudce trpělivost a Uhlíř se dušuje, že v březnu přijde.
