O tom, co je soudcovská nezávislost v praxi, se však vedou už řadu let spory. Ve středu do nich doplnil svůj příspěvek i kárný senát Nejvyššího soudu.
Již jsme se museli smířit s tím, že narušením soudcovské nezávislosti je například krácení třináctých platů soudců v době povodní, kdy se stát snažil omezit veškeré výdaje, aby pomohl postiženým, kteří přišli o střechu nad hlavou. Vzali jsme na vědomí, že prezident, který podle ústavy jmenuje soudce, je povinen je jmenovat bez protestu, nebo své rozhodnutí zdůvodnit.
Není tak sice moc jasné, kdo vlastně rozhodne, kdo se soudcem stane a kdo ne – zatím to vypadá na nějakého subalterního úředníka na ministerstvu spravedlnosti, který usoudí, že uchazeč splnil podmínky, a dá na příslušný papír štempl bez ohledu na to, zda tato země dalšího soudce potřebuje – a prezident je jen nosičem předem vydaných dekretů. To je poučení ze soudní pře vedené prezidentem a soudcovským uchazečem Langerem.
Není možné ani odvolat předsedu soudu, který vážně porušuje své povinnosti při správě cizího majetku, jím řízený soud je potrestán pokutou, ale jeho soudcovský majestát ční vysoko nad přízemní starostí o pár milionů korun.
O tom, že na stejnou práci potřebujeme dvakrát více dobře placených soudců než jiné civilizované země, pak nikdo nediskutuje. Jeden z vysokých soudních funkcionářů dokonce neváhal po zveřejnění této informace prohlásit, že takovými hloupostmi se nehodlá vůbec zabývat.
Za téhle neuvěřitelné situace se potom velké části soudců zdá jejich postavení stále nepřiměřené a vystavené hnusným tlakům politiků. Dožadují se tudíž samosprávy, kdy oni sami budou rozhodovat o svém stavu a o tom, kdo bude a nebude soudit a kolik za to dostane peněz. Jistě je takový požadavek pochopitelný a hodný diskuse. Soudcovské samosprávy plní svou roli velmi dobře v řadě zemí. Z výše uvedeného však lze usuzovat, že v české kotlině jde o požadavek velmi předčasný a neoprávněný.
Zvlášť dramaticky to dokazuje ostudný verdikt týkající se mladoboleslavského soudce Pavla Nagye. Kárný senát Nejvyššího soudu rozhodl, že skutečnost, kdy si soudce zcela vymyslí soudní řízení, napíše o něm protokol včetně řeči obhájce a vynese bez líčení zřejmě nezákonný rozsudek, je pochybením, které lze trestat pokutou. Snížení platu o čtvrtinu na šest měsíců se v případě soudce rovná zhruba čtyřem odtažením vozidla za nesprávné parkování v případě občana s průměrným platem. - více zde
Tento soudce měl přitom více pracovních problémů. Ztrácel spisy, protahoval bezdůvodně řízení, či naopak rozhodoval tak rychle, že existují pochybnosti o tom, že se skutečně mohl seznámit s podstatou sporu. Jak by asi ti pánové odsoudili policistu, který by si vycucal výslech z prstu a výpovědi svědků si vymyslel?
Důvěra veřejnosti v soudy dlouhodobě klesá a není to jen vinou soudce Berky a dalších spolupracovníků různých tunelářských part. Klasický jánabráchismus provozovaný dlouhodobě v kárných řízeních a zkušenosti prostých občanů s často marným vymáháním práva prostřednictvím soudů plně opravňuje záměr parlamentu přesněji vymezit hřiště a pustit na ně i jiné hráče.
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil navrhuje v novele zákona o soudcích cesty k odvolávání předsedů soudů a hodlá přizvat do kárných senátů i nesoudce, odborníky z univerzit či z advokacie. Soudcovská unie je razantně proti a považuje to za ohrožení soudcovské nezávislosti. Ve světle výše uvedených kauz a osudu soudce Pavla Nagye je třeba se ptát, k čemu ti soudci svou nezávislost používají. Na ochranu prostých občanů před zvůlí moci to momentálně nevypadá.
Takže, vážení soudci, s dalšími požadavky na samosprávu se dostavte, až předvedete, že jste schopni si mezi sebou udělat pořádek. Do té doby odevzdávejte stížnosti na lampárně hlavního nádraží.
