Soudce podle mne musí být:
1) Odborně fundovaný, což neznamená pouze vystudovat práva, ale především mnoho let praxe.
Onu zcela směšnou tříletou praxi justičního čekatele nelze za žádnou praxi považovat. Kdo touto praxí prošel, případně má ve svém okolí někoho takového, ví o čem mluvím. Justiční čekatel nemá vzhledem k charakteru této praxe v podstatě šanci se cokoliv naučit, i kdyby chtěl. Druhou věcí je, že mnohým tato tříletá „pohoda“ prostě vyhovuje.
2) Soudce musí být autorita.
To, čemu Italové říkají "chlap s břichem". A to prostě nějaký mladík či mladice být nemohou - opět i kdyby chtěli.
3) Soudce musí mít i prosté životní zkušenosti.
Tedy nejen ty právní. Spoustu věcí a životních situací si zkrátka musí sám prožít - pak teprve může rozhodovat o osudech druhých.
4) Soudce je v justici ten nejvyšší.
Měl by to tedy být někdo, kdo splňuje vše výše uvedené - v ideálním případě starší (i 30 je málo) právník, který prošel více obory práva - státním zastupitelstvím, advokacií.
Sám jsem právník, je mi skoro 32 let, ale ani ve snu by mne nenapadlo, že bych se nyní mohl chtít stát soudcem. To by totiž ode mne nebyla ani odpovědnost, ani odvaha – byla by to prostě hloupost, ba drzost. Takže s panem prezidentem plně souhlasím.
Nemělo by ale zůstat pouze u tohoto kroku, měl by se stát impulzem pro změnu celého justičního systému. Chápu, že to už ale není úkol pro prezidenta, ale spíše pro ministerstvo spravedlnosti, poslance, senátory a nás všechny jako jejich voliče.
A jen tak na okraj - příliš mladí lidé bez zkušeností usazení ve vrcholných funkcí - vždyť to ostatně není jen problém justice. Podívejte se na všechny ty Grosse, Němce a Sobotky a na to, kam to vede...
Názor čtenáře byl redakčně upraven.
