Motivem bylo "pouze" to, že se chtěl zbavit dluhu 45 000 korun, které po něm věřitel naléhavě požadoval.
Vrah z místa činu ujel autem oběti, které ukradl i mobilní telefon. Auto poté brzy potom za pomoci nějaké hořlaviny zapálil, údajně proto, aby zahladil stopy.
Dvakrát odcházel obžalovaný od krajského soudu s desetiletým trestem žaláře. Státní zástupce však dvakrát vyslovil s tímto odsouzením nespokojenost, jeho odvolání Vrchní soud také dvakrát vyhověl, rozsudky krajského soudu zrušil a nařídil nový proces.
Stěžejní otázkou celého řízení bylo, zda obžalovaný, jak tvrdí žalobce, zabil svého věřitele záměrně proto, aby se zbavil dluhu, nebo zda šlo o náhodnou vzájemnou potyčku mezi muži, která skončila smrtí jednoho z nich, jak tvrdí obžalovaný. V prvním případě totiž obžalovanému hrozí nejméně dvanáctileté vězení, ale není vyloučen ani výjimečný trest.
Jiný senát krajského soudu probral věc od počátku znovu. Vyslechl také opětovně znalce, přičemž významné byly především závěry soudního znalce psychologa, Karla Netíka. "Z vyšetření obžalovaného a ostatních zjištěných faktů vyplývá, že obžalovaný neměl svůj násilný skutek předem naplánován," uvedl ve svém posudku. Nevyloučil ale, že k činu se muž odhodlal ve snaze odstranit osobu, která jej svým naléháním stresovala.
"Zištnou pohnutku jednání obžalovaného považuji i po novém projednání věci za potvrzenou," uvedl v závěrečné řeči státní zástupce Tomáš Milec. Zdůraznil odlehlost místa, na které obžalovaný vylákal svou oběť, dále na neudržitelnost jeho tvrzení, že ho jako první napadl zavražděný věřitel. Sám obžalovaný připustil, že svou oběť bil v době, kdy už nebyla schopna se bránit, natož pak útočit.
Obhájce obžalovaného Karel Hájek naproti tomu zdůraznil, že jeho klient se v podstatě k činu doznal a usnadnil práci policie při vyšetřování, a na druhé straně bylo zjištěno, že zavražděný muž půjčoval na lichvářské úroky a dluhy vymáhal někdy nevybíravým způsobem.
Státní zástupce i obžalovaný se ohledně případného odvolání nevyjádřili.
