Předseda Bangladéšského islámského společenství Mauláná Matiur Rahmán Nizámí byl k trestu smrti odsouzen za stejné zločiny jako Ali.
Bangladéš viní pákistánskou armádu a její místní spolupracovníky ze smrti tří milionů lidí a ze znásilnění 200 tisíc žen. Válka v roce 1971 trvala devět měsíců a do uprchlických táborů v sousední Indii během ní uprchlo zhruba deset milionů lidí.
Válka za nezávislostVálka za nezávislost podle nynější bangladéšské vlády měla kolem tří milionů obětí, podle údajů nezávislých institucí se počet zabitých z roku 1971 pohybuje od tří set tisíc do půl milionu. Během zásahu Indie v závěru bojů, který znamenal porážku Pákistánu, islamistické milice povraždily desítky intelektuálů podporujících nezávislost, zejména učitelů, umělců, lékařů a novinářů. |
Tribunály, které nyní soudí pachatele násilností během války za nezávislost, ustavila v roce 2010 premiérka Šajch Hasína Vadžídová. Soud dosud vynesl desítku verdiktů.
Nejprominentnějším odsouzeným je zřejmě jednasedmdesátiletý Nizámí, bývalý ministr, který čelil 16 bodům obžaloby včetně genocidy, vraždy, mučení, znásilnění a ničení majetku. Prokuratura uvedla, že vůdce Bangladéšského islámského společenství působil během války za nezávislost jako vrchní velitel ozbrojené skupiny al-Badr, která prováděla systematické mučení a zabíjela ty, kdo podporovali nezávislost, včetně učitelů, inženýrů a novinářů.
Britská Indie se v roce 1947 po odchodu Britů rozdělila na převážně hinduistickou Indii a na muslimský Pákistán. Ten tehdy tvořily Západní Pákistán (dnešní Pákistán) a Východní Pákistán, který vznikl z muslimské části Bengálska na východě Indie. V roce 1971 se při krvavé válce odtrhl od západní části země a vznikl z něj Bangladéš.
