Prvně jmenovaného soud obžaloby zprostil. Bošuk si odnesl roční podmínku s dvouletým odkladem. Oběma vojákům přitom hrozilo až pět let vězení. Rozsudek zatím není pravomocný. Bošuk se proti němu odvolal ke krajskému soudu.
Ke konfliktům s nadřízenými došlo v Afghánistánu v květnu 2011 a oba vojáci se od začátku procesu cítili nevinní.
Jejich příběhy byly odlišné, měly ale společný základ. Předloni na jaře oba muži působili v afghánské provincii Lógar jako členové provinčního rekonstrukčního týmu. A v květnu se účastnili operace Thunder Spring v distriktu Mohammad Agha.
Působili v jednom týmu s chrudimskými výsadkáři. Se speciálně vycvičenými psy pomáhali prohledávat domy, jestli v nich nejsou ukryté výbušniny nebo součásti na jejich výrobu.
Jako armádní kynologové ale odmítli s těžkými i pěchotními zbraněmi patrolovat, jak to dělají k tomu vycvičení parašutisté. Oba psovodi se hájili tím, že jejich výcvik je zcela jiný, než jaký má bojová jednotka z Chrudimi.
Nývlt sice protestoval, ale hlídkovat nakonec šel
Soudce Lukáš Korpas rozhodl, že v případě Nývlta se trestný čin nestal. Voják se totiž i přes svůj protest nočních hlídek v americkém vozidle Mrap zúčastnil.
Obžaloba mu kladla za vinu i to, že se ohradil proti rozkazu, aby společně s jednotkou hlídkoval během dne v afghánské vesnici. Rozkaz nakonec splnil, i když měl na misi se speciálně cvičeným psem pouze vyhledávat výbušniny.
"Na takové pozici jsem se ještě nevyskytl. Nikdo s námi nenacvičoval taktiku boje se psem na vodítku, přesto jsem zaklekl se samopalem. Pes mi ale začal skákat na tělo, myslel si, že si budeme hrát. V tu chvíli jsme byli v ohrožení. Věděl jsem, že jsou na psy vypsány zvláštní odměny, těch psů se chtějí zbavit. Navíc se to neslučovalo s mojí náplní a výcvikem. Nechtěl jsem to dělat, ale zůstal jsem na místě. Nejedná se přece o nesplnění rozkazu," vypověděl dříve nadrotmistr Nývlt.
Velitel jednotky se ale obával, že psovodův postoj naruší bojeschopnost jednotky, proto jej vystřídal psovod Bošuk - rovněž specialista na vyhledávání výbušnin.
Velitel ale pro vojáka po jeho příchodu neměl žádnou práci. Psovod se proto začal věnovat svému nemocnému psovi.
Rozkaz mi dal voják s nižší hodností, hájil se Bošuk
"Asi v osm za mnou přišel voják s rozpisem služeb, že nastupuji hlídku do auta ke střežení perimetru. Řekl jsem, že k tomu nejsem vycvičený, neuměl jsem ovládat lafetovou zbraň, byl jsem tam na vyhledávání výbušnin. Neuměl jsem si představit, co bych dělal v případě napadení, připadalo mi to absolutně nesmyslné. Cítil jsem zodpovědnost i za ostatní lidi," vypověděl již dříve psovod Bošuk.
Podle něj výzva s nižší hodností, než měl Bošuk, nezněla jako rozkaz. "Nebylo tam jméno, hodnost, daný úkol, podmínky plnění ani varianta pro případ útoku."
Kromě toho Bošuk odmítl jít s parašutisty také na noční patrolu. Podle soudce přitom od Nývlta věděl, že noční hlídkování je u jednotky zažitá praxe.
"Jednotka byla v bojové akci. Velitel měl právo do hlídkování zapojit i psovody. Obžalovaný byl povinen splnit rozkaz, odmítnout jej mohl pouze, pokud by se domníval, že by šlo o trestný čin," odůvodnil rozsudek Korpas.
"Takové povědomí ale neměl a nikoho ani neupozornil. Jednalo se o hodinovou hlídku a psa mohl zajistit, podat mu potřebné léky. Hodinu by bez jeho přítomnosti vydržel," dodal soudce.
"Nikdy jsem se nebál, chodil jsem hledat výbušniny do míst, kam by výsadkáři nešli. Na naší práci závisí lidské životy, psovod i pes musejí být odpočatí. Rozsudek mě proto překvapil. Doufal jsem, že se na to bude soudce dívat z jiného hlediska. Je vidět, že ze strany soudu byla má práce nepochopena," komentoval psovod Bošuk rozsudek.
