Roušarová svým zákazníkům nezaplatila za jejich starožitné předměty, které slíbila prodat. Způsobila jim tak škodu přesahující 3,8 milionu korun.
Šestašedesátiletá důchodkyně přesvědčovala soud o své nevině plačtivým hlasem a se slzami v očích.
"Já jsem se opravdu ničeho nedopustila," prohlásila obchodnice před soudem.
Dodala, že nebyla schopna všechny své zákazníky vyplatit jen proto, že se dostala do vážných finančních problémů, které nakonec vedly ke krachu její firmy.
Soud ale její výpovědi nakonec neuvěřil a poslal ji na tři a půl roku do vězení a na osm let ji zakázal činnost v oboru. Původní pětiletý trest jí ale vrchní soud snížil.
Dospěl totiž k závěru, že ne u všech předmětů, které podle obžaloby Roušarová zpronevěřila, se podařilo žalobci její vinu prokázat. V některých případech se mohlo také stát, že samotní zákazníci neprojevili snahu si vyzvednout věci, které starožitnice neprodala.
Hana Roušarová podle obžaloby přicházela k penězům až příliš snadno. Lidé jí nosili své cennosti do starožitnictví na Národní třídě, starožitnice jejich věci prodávala, ale peníze si nechávala pro sebe.
Dělala to asi šest let. V lednu 1999 našli zákazníci starožitnictví zavřené. Později se dozvěděli, že firma skončila v konkurzu.
Tím se hájila i Roušarová, ale soud její tvrzení označil za účelové. Lidé se ve většině případů se svými věcmi ani s penězi z jejich prodeje nesetkali.
Starožitnice v průběhu soudního řízení vrátila cennosti jen zlomku poškozených. Ostatním musí Roušarová podle rozsudku uhradit škodu.
Při soudu zněly i dojemné věty: "Nutně jsme potřebovali peníze. Brož po babičce, kterou popravili nacisti, jsem chtěla prodat jen kvůli finanční tísni, a ona ji zašantročila," postěžovala si při předchozím jednání jedna z poškozených.
