"Museli jsme dát najevo, že je třeba najít vůli tuto změnu konečně udělat," řekl soudce zpravodaj Pavel Varvařovský.
Od roku 2003 musí začít pracovat i Nejvyšší správní soud, který je sice uveden v ústavě, ale fakticky dosud neexistuje. Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš, který se jednání zúčastnil, řekl, že je schopen vše připravit tak, aby parlament mohl zákony projednat a schválit v předstihu před nařízeným termínem. "Na přípravu reformy správního soudnictví jsem zřídil pracovní skupinu. A práce jsou u konce," řekl ministr.
Jeden z těch, který se nedokázal ubránit postupu úředníků a stěžoval si až Ústavnímu soudu, byl Jaroslav Paulus. Od roku 1998 usiloval o to, aby nezávislý soud překontroloval rozhodnutí policejních úředníků, kteří mu odmítli vydat zbrojní průkaz s tím, že špatně řídí. Protože však soudy mohou překontrolovat jen zákonnost rozhodnutí (zda ho vydal správný úřad správným způsobem) nedokázal za tři roky dosáhnout toho, aby někdo nezávislý spor skutečně věcně překontroloval a rozhodl. Ústavní soud mu dal |
"Není sporu o tom, že současné správní řízení bylo dočasné, provizorní," řekl Varvařovský. Upozornil, že ignorovalo základní princip: "Každý, o jehož práva a zájmy jde, musí mít právo na přístup k soudu."
Podle záměru ministerstva spravedlnosti by měl nový systém správního soudnictví fungovat tak, že první podnět by putoval ke krajskému správnímu soudu a opravný prostředek by bylo možné uplatnit u Nejvyššího správního soudu.
Zatím však není jasné, zda budou správní soudy v každém z nově vzniklých krajů, či zda budou jen tam, kde jsou stávající krajské soudy - tedy jen v některých krajích. Podle toho se nakonec ukáže, jaké vlastně budou finanční náklady na zřízení nového správního soudnictví.
Stav správního soudnictví kritizoval Ústavní soud víckrát, dokonce obdobnou úpravu, kterou mělo ještě z dob federace Slovensko, ostře napadl Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Podobně by dříve či později postupoval i proti České republice. "Tohle je preventivní krok," řekl Varvařovský.