Diamanty stejně jako ve všech ostatních kauzách pocházely od frýdlantské společnosti Ikona, která je spolu se safíry, rubíny a smaragdy před deseti lety propašovala nejprve z Ruska do Německa. Následně je převezla v látkových pytlích do České republiky, kde pak skončily v sejfech téměř všech bankovních domů.
Kdo jsou lidé, kteří zaplavili finanční ústavy přeceněnými drahokamy a stáli na počátku dosud největšího bankovního podvodu? Kromě toho, že vlastnili nebo měli vazby na Ikonu, spojuje je i skutečnost, že všichni prozatím unikají spravedlnosti.
Princip jejich podvodů spočíval v tom, že Ikona spřízněným zájemcům o úvěry v bankách nabízela drahokamy za poloviční cenu, než na jakou měla znalecké odhady. Podnikatelé kameny použili jako záruku na stamilionové půjčky v bankách a teprve z nich Ikoně zaplatili. Finanční ústavy si znalecké odhady neověřily. Po letech zjistily, že skutečná cena kamenů je minimální, a navíc jsou neprodejné.
Například nedávno odsouzený podnikatel Roman Tonev dal do zástavy Ekoagrobance drahokamy oceněné posudkem na 90 milionů, správce konkursní podstaty banky nyní odhadl jejich cenu na pouhých dvě stě tisíc. I když policie před čtyřmi lety podnikla proti těmto podvodníkům velkou razii, organizátoři podvodů mezi zatčenými nebyli.
Stačili včas utéci nebo proti nim nebyly důkazy. "Celý problém je zřejmě v tom, že nebyly stíhány osoby, které kameny dovezly, a tak nám chyběl začátek," konstatoval státní zástupce Ivan Bernátek, který nyní žaluje několik podvodů s kameny.
Klíčovou postavou Ikony, která na sebe poprvé upozornila v roce 1992 pokusem vyvézt do embargovaného Chorvatska pět bitevních vrtulníků, byl její spolumajitel Petr Winter. V polovině devadesátých let byl odsouzen za daňový podvod na jedenáct let do vězení, odvolal se a vrchní soud ho propustil z vazby. Winter okamžitě zmizel do Německa a prohlašuje, že je německým občanem. České úřady jsou na něj krátké.
Po neúspěšné transakci s vrtulníky se Ikona, propojená s ruskými podnikatelskými kruhy, přeměnila ve společnost Filigrán. Stejní lidé, kteří stáli u vzniku těchto dvou firem, pak podle výpisu z obchodního rejstříku založili společnosti FMW a Solita. Představitelé Solity léta provozovali osvědčený recept na okrádání bankovních domů: založili firmu, získali na ni co nejvíce úvěrů a nechali ji zkrachovat.
Solita za tři roky své existence nabrala stamilionové úvěry a v likvidaci skončila s téměř miliardovým dluhem na kontě. Policie jednoho člena představenstva Solity obvinila za podezřelou stomilionovou půjčku firmy u České spořitelny, stíhání však bylo zastaveno.
Kromě přeceněných kamenů podnikatelé spojení s Ikonou získávali úvěry i na nadhodnocené nemovitosti. "Přišli jsme například na budovu v Liberci, která byla jeden den ohodnocena na pět milionů, o týden později ji tentýž znalec ocenil na pětadevadesát milionů a banka ji na tuto sumu vzala do zástavy," uvedl policista, který se přeceněnými jistinami zabýval.
Řadu půjček navíc podvodníci - vesměs ze severu Čech - dostávali na evidentně vykonstruované podnikatelské záměry. Jeden z obchodníků například získal úvěr na údajný okamžitý nákup textilního zboží domácí výroby v takovém objemu, jaký české podniky nevyrobí ani za rok.
Ačkoli je policie přesvědčena, že někteří bankéři minimálně věděli o podstatě podvodů nebo se na nich přímo podíleli, obviněn byl zatím jen bývalý ředitel pobočky zkrachovalé AB Banky. K pádu této banky přispěla podle revizní zprávy finančního ředitelství z Ústí nad Labem i Solita, která si půjčila v roce 1993 skoro půl miliardy a dosud vrátila jen zanedbatelnou sumu.
