Žalobce sice obvinil muže celkem ze třinácti loupežných výprav, kterých se v roce 1999 zúčastnil alespoň jeden z nich, ale soud prokázal vinu jen v sedmi případech. "Při dokazování ostatních loupeží svědci nepřesvědčili soud, že by lupiče bezpečně poznali a ztotožnili je s obžalovanými," uvedl předseda senátu Petr Poledne. Dodal, že u všech sedmi prokázaných loupežích byl Zdeněk Bouška, jeho bratr Kamil a Martin Drahota se podíleli pouze na některých.
Trojici se stala osudná výprava do plzeňského hotelu Slovan v srpnu 1999. Tam sice sebrali bezmála čtyřicet tisíc korun a recepční a vrátnou, které uzamkli na WC, připravili o zlaté šperky, ale při útěku pracovník bezpečnostní agentury zadržel Martina Drahotu. Jeho společníky policie vypátrala po několika týdnech.
Proč soud vyměřil stejné tresty všem mužů, ačkoliv jejich podíl nebyl stejný, vysvětlil Poledne mírou přitěžujících okolností. "Zdeněk Bouška se podílel na všech útocích, jeho bratr má z trojice nejbohatší kriminální minulost a Martinu Drahotovi který figuroval pouze při loupeži v plzeňském hotelu Slovan, jsme ukládali souhrnný trest za předchozí dvě odsouzení pro majetkovou trestnou činnost," vysvětlil Poledne.
Všichni obžalovaní a rovněž žalobce si ponechali lhůtu na rozmyšlenou.
 Vězeňská služba přivádí obžalovaného Martina Drahotu před senát plzeňského soudu, 24. ledna 2001 |
 Vězeňská stráž snímá pouta obžalovaným bratrům Bouškovým a Martinu Drahotovi před začátkem procesu, 24. ledna 2001 |
 Obžalovaní Martin Drahota, Kamil Bouška a Zdeněk Bouška před senátem plzeňského krajského soudu, 24. ledna 2001 |
