Soudce Jaromír Jirsa se odvolal na stanovisko Ústavního soudu, podle kterého není možné obcházet neúspěch podle zákona o restitucích žalobou podanou podle občanského zákoníku. Právě to se dělo v případu Barákových potomků.
Soud potvrdil také stanovisko Národní galerie, jejíž právní zástupkyně upozornila, že otec žalobců nebyl v pokusech o vydání děl úspěšný, a to ani podle restitučního zákona ani podle obecných předpisů.
Místo obrazů žalobci ještě zaplatí
Soud navíc žalobcům nařídil uhradit soudní poplatky. Pokud by žalobu podali podle restitučního zákona, poplatky by neplatili. V řízení podle obecných předpisů se však určuje poplatek podle hodnoty vymáhaného majetku.
Cena sbírky může dosahovat až desítky milionů korun. Poplatky, jejichž výše má být čtyři procenta z ceny, maximálně však milion korun, mohou podle Jirsy dosáhnout právě zmíněné horní hranice. Žalobci se mohou odvolat k Městskému soudu v Praze.
"Odvolávat se budeme. Věci byly vlastnictvím mého otce a my jsme dědici, vlastnické právo nezaniklo," řekl po vynesení rozsudku novinářům jeden z Barákových synů. Odmítl spekulace o tom, že jeho otec nenabyl obrazy legálně.
"Většinu koupil ve starožitnostech nebo je dostal přímo od jejich autorů," řekl. V roce 1962, kdy byly obrazy zabaveny, měla podle něj sbírka hodnotu v řádech desítek tisíc korun.
Ve sbírce byly cenné obrazy slavných malířů
Sbírka zahrnovala téměř 130 obrazů od Špály, Filly, Zrzavého, Slavíčka, Kubišty, Švabinského, Josefa Čapka, Mikuláše Alše či Pabla Picassa. Podle žalující i žalované strany však dnes není jasné, zda všechna díla jsou v Národní galerii.
Historikové se neshodují na roli Rudolfa Baráka za komunismu. Nese sice svůj díl viny na nezákonnostech v 50. letech, podle historiků ale spíše doplatil na mocenské boje uvnitř komunistické nomenklatury a svou hamižnost. V jeho trezoru se našly tisíce dolarů, statisíce korun a šperky.
V roce 1962 ho Vyšší vojenský soud v Příbrami odsoudil za sabotáž k 15 letům nepodmíněně a propadnutí majetku. Zabavená díla dostala Národní galerie.
Spor se táhne už desítky let
V roce 1968 Nejvyšší vojenský soud rozsudek zrušil. Městský prokurátor v Praze v roce 1969 zrušil zajištění majetku otce žalobců. Soudní jednání se ale táhla dál. Kauza byla vrácena k doplnění a až v roce 1974 generální prokurátor trestní řízení zastavil. O dva roky později se bývalý ministr domáhal u soudu náhrady škody, jeho žaloba ale byla zamítnuta.
Po smrti Baráka vydání uměleckých děl žádají jeho dědici. O vydání obrazů nejprve žádali stejně jako jejich otec na základě restitučního zákona, a to u soudu v Příbrami. V Praze dědici podali žalobu podle obecných předpisů. Pražský soud zjistil, že v Příbrami se jedná o stejné předměty, a spor v roce 2004 zastavil. Žalobci se však odvolali k Nejvyššímu soudu, ten rozhodnutí z Prahy potvrdil. Úterní jednání se tedy ocitlo znovu na začátku.
