Smetana čin popírá. Před senát plzeňského ho ke krajského soudu přivezla vězeňská eskorta. Bylo to pro něj zpestření běžných vězeňských dnů, kde si odpykává jiný trest.
"Nebudu vypovídat. Já jsem se toho nedopustil. Je to starý dvanáct let," rozhazoval rukama muž z Karlových Varů, když mu eskorta sundala pouta. Závěry, ke kterým došli němečtí a čeští policisté, odmítá.
Obžaloba tvrdí, že v noci z 9. na 10. prosince 1992 vlezl Smetana do rodinného domku tehdy dvaasedmdesátiletého Filipa Martina ve Frankfurtu nad Mohanem.
"Chtěl odcizit marky a nějaké věci. Martinovi zasadil nožem devět ran. Zasáhly hrudník, záda a břicho. Nůž zasáhl srdce a tepnu. Z domu pak odcizil vkladní knížku, na které bylo dvacet až třicet tisíc marek," popsala jeho provinění žalobkyně Jiřina Kokožková.
Pokud přesvědčí soud, že závěry policie jsou správné, pro Smetanu by za loupežnou vraždu mohla požadovat i doživotí.
Smetana se před soudcem nakonec rozpovídal. Na deset dnů ho v roce 1992 propustili z vězení ve Valdicích, kdy si odpykával trest za krádež. Vrátit se měl v červenci.
"To jsem měl narozeniny. Matka byla nemocná, nechtělo se mi zpátky. Na koupališti v restauraci jsem se seznámil se Zdeňkem Strakou. Nechal mě u sebe přespat. Já mu ukradl pas a vyměnil jsem si v něm fotografii. Na ten jsem pak odešel do Německa. Kontrolovali mě na hranicích, na nic nepřišli. Pak jsem jezdil po celém Německu," vyprávěl svůj životní příběh Smetana.
V Bonnu se potkal s tehdy dvaadvacetiletým Petrem Procházkou. Ten v srpnu 1989 utekl z vojny rovnou do Německa. S tím pak byl i ve Frankfurtu. Přestože Procházka před soudem zopakoval, že Smetana se mu k vraždě přiznal, obžalovaný vše trvale popírá.
"Tehdy jsme si spletli cestu k ubytovně a přišli jsme k tomu rodinnému domku. Smetana odešel, slyšel jsem prasknout sklo. Šel jsem také do domu. Dostal jsem se až do kuchyně," tvrdil Procházka, který stále žije v Německu.
Pak ale měl pocit, že v domě někdo chodí. "Obžalovaný prohledával šuplíky. Šel jsem zpátky ven. V té době měl Smetana v ruce nůž. Venku jsem čekal asi půl hodiny," pokračoval ve vyprávění Procházka.
Když se podle něj Smetana vrátil, šli na ubytovnu. "Ukázal mi nějakou vkladní knížku. Asi po dvou dnech jsem si přečetl v novinách, co se v domku stalo. Do té doby jsem to nevěděl. Když jsem se Smetany zeptal, jestli to udělal, řekl mi, že jo," tvrdil soudu muž, který se v roce 1994 oženil se Smetanovou sestrou.
Smetana vše popírá. "Ať jsem jakej sem, tohle bych nedokázal. Jsem lump, ale tohle bych neudělal," hájí se obžalovaný.
Ve spise jsou výpovědi dvou žen. Jedna našla zavražděného muže, druhá pracovala v bance. Právě k ní přišel neznámý muž s vkladní knížkou zavražděného muže a zajímal se, zda může vyzvednout sedm tisíc marek.
"Řekla jsem mu, že musí mít plnou moc od majitele. Muž pak v klidu odešel. Bylo mi divné, že s vkladní knížkou přišel neznámý muž. Pan Martin byl samorost, dělala jsem si o něj starosti," popsala v Německu do protokolu bankovní úřednice.
Její výpověď soudce Přemysl Špicar jen přečetl, protože obhajoba netrvala na tom, aby žena vypovídala před českým soudem.
Soudce nevyloučil, že dvanáct let starý případ ukončí již v tomto týdnu.
 Sedmačtyřicetiletý Otto Smetana se u soudu zpovídá z loupežné vraždy. Podle obžaloby před 12 lety ubodal ve Frankfurtu nad Mohanem muže. (8. listopadu 2004) |
